Rus z Brna řídí sbírku pro Ukrajinu: Nemůžeme si dovolit sedět a nic nedělat

V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:

• Čeho se nyní obávají Rusové nebo Bělorusové žijící v Česku.
• Jak Anton Vaykhel s kolegy koordinuje pomoc na Ukrajině.
• Co mu za to hrozí v Rusku a jak na to reaguje.
• Jaký přístup by nyní rusky mluvící lidé v Česku uvítali.

Jak dlouho žijete v Česku?

Budu tady už jedenáct let, přistěhoval jsem se, když mi bylo devatenáct. Přijel jsem sem studovat na Masarykovu univerzitu.

V Rusku jsem studoval státní správu, sem jsem přijel studovat management sportu, protože jsem byl zápasník. Ale po prvním roce jsem tady začal podnikat, protože tady byla obrovská díra na trhu – chyběly firmy, které by dělaly konzultace pro studenty ze zahraničí. Zahájil jsem činnost na sociálních sítích, a protože se firmě začalo dařit, přestal jsem studovat a ukončil jsem vzdělání na dálku v Rusku.

Teď už tady mám firmu, ženu, narodila se mi zde dcera. Už můžu žádat o české občanství.

Živíte se tedy tím, že pomáháte studentům ze zahraničí, aby mohli studovat v Česku?

Pracujeme výhradně se studenty z Ukrajiny, Ruska, Kazachstánu a Běloruska. Spolupracujeme se školami, takže děláme konzultace, pomáháme jim řešit povinnosti nebo třeba zařizovat zdravotní péči. Zkrátka podpora pro lidi, kteří tady nic neznají a potřebují pomoct.

Známá musela napsat do e-shopu, co si myslí o Putinovi

Jak jste prožíval první zprávy o invazi Ruska na Ukrajinu?

To byl šok. V naší firmě pracují lidé z Ukrajiny, Ruska, Běloruska, jsou to mí kamarádi. Nevěřili jsme, že do toho Putin může jít tak agresivně, protože na začátku o tom psali tak, že armáda, která stojí na hranicích, je jen cvičení a válka nebude.

Když jsem ve čtvrtek ráno vstal, uviděl jsem na mobilu zprávy od známých, že začala válka. Někteří psali, že nemohou jít do práce, protože jim