Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Proč lidé bojují války, které nechtějí? Může za to obrovský tlak i cílená příprava

Pětašedesátiletý Anatolij si vyrobil plakát, na kterém jsou „silná“ slova na adresu Putina. Co si o něm myslí, vyjádřil graficky. Foto: Iva Zímová, Deník N
Pětašedesátiletý Anatolij si vyrobil plakát, na kterém jsou „silná“ slova na adresu Putina. Co si o něm myslí, vyjádřil graficky. Foto: Iva Zímová, Deník N

Žádný z Ukrajinců nechce válku. Zprávy z Ruska naznačují, že ji nechce ani spousta Rusů. A lze se docela dobře domnívat, že také značná část ruských vojáků by raději seděla s přáteli v hospodě než v tanku. Proč tedy všichni bojují ve válce, kterou doopravdy chce jen hrstka? Historie nám může dát odpověď.

Začátkem podzimu 1991 před budovou Federálního shromáždění v Bělehradu zastavil tank. Bojový vůz neměl v centru hlavního srbského města co dělat, byl určený pro chorvatský Vukovar. Přesto ho voják Vladimir Živković dovezl přímo pod nos politikům, aby jim ukázal, jak vypadá válka, se kterou nechtěl nic mít.

Živkoviće prohlásili za mentálně nestabilního a odsoudili na rok vězení za dezerci. Jenže pokud byl Živković mentálně nestabilní, pak byly takových lidí na počátku války v Jugoslávii statisíce. Odhaduje se, že podobně jako on se počátkem 90. let z bojiště vrátilo zhruba 40 000 povolaných mužů a dalších 100 až 200 tisíc se bojištím vyhýbalo jinak. Několik měsíců v letech 1991 až 1992 se každý večer před budovou srbského prezidentského úřadu objevoval nápis volající po solidaritě s protiválečnými povstalci.

Fotografie protiválečného plakátu s tankem před budovou Federálního shromáždění v Bělehradu. Zdroj: Wikimedia Commons

Dějiny odporu k válce sahají ještě dál. Ve své knize Lidskost zmiňuje historik a spisovatel Rutger Bregman několik výzkumů a studií, které ukazují, že ve válkách k překvapení mnohých vždy po druhých střílela jenom malá skupina.

Když americký plukovník a historik Samuel Marshall v roce 1943 vedl rozhovory s vojáky bojujícími v Tichomoří, zjistil, že pouze 15 až 25 procent z nich ze svých zbraní střílelo. Na podobný problém upozorňoval tentýž rok podplukovník Lionel Wigram, když si během tažení na Sicílii stěžoval, že se v boji může spolehnout pouze na čtvrtinu svých mužů.

Z ještě dávnější minulosti Bregman zmiňuje kontrolu 27 574 mušket, které se našly na válečném poli po slavné americké bitvě o Gettysburg v roce 1863. Devadesát procent z nich bylo stále nabito. Zhruba 12 tisíc mušket dokonce dva- a vícekrát. Což v praxi znamená, že tisíce vojáků během boje raději trávily čas urputným a dlouhým nabíjením než střílením.

Zabít! Zabít!

Z historie bohužel rovněž víme, že ani tisíce těchto drobných revolt nedokázaly boje zastavit. Proč se tedy války vedly, i když je většina lidí ani bojujících vojáků nechtěla? Vysvětlení je několik.

Prvním a zřejmě největším je

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Historie

Literatura faktu

Ruská válka na Ukrajině

Rusko

Česko, Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější