Když se zavřely dveře sesterny, tajně trénoval na schodech. Po těžké mrtvici mu pomohla silná vůle
Cévní mozková příhoda už dnes není vždy ortelem celoživotního postižení. Málokterý pacient se ale dokáže po těžké mrtvici tak zotavit jako Zdeněk Vévoda, kterému pomohla předchozí fyzická kondice a ohromná vlastní vůle. Dnes pomáhá ostatním lidem se stejnou diagnózou.
Před osmi lety měl tehdy jedenašedesátiletý Zdeněk Vévoda rozsáhlou mozkovou mrtvici. V umělém spánku zůstal sedm týdnů. Když se probral, prognóza nebyla vůbec dobrá, lékaři ho upozorňovali na to, že už zřejmě nebude moci nikdy sám chodit.
„Ležel jsem, nemohl mluvit ani jíst. Byl jsem na infuzích, neuměl jsem ani polykat,“ říká.
Celých padesát let předtím aktivně sportoval. Věnoval se horolezectví, horské turistice. Profesionálně trénoval hráče basketbalu, vystudoval na Fakultě tělesné výchovy a sportu obor diplomovaný trenér. „A role trenéra jsem se rozhodl zhostit i po té nešťastné mrtvici. Řekl jsem si, že budu cvičit sám sebe.“
Vyhlídky pacientů po mrtvici ale nejsou moc dobré. Naději na částečný návrat do původního života má necelých
