„V mém městě už vlají ruské vlajky.“ Ukrajinci žijící v Česku bezmocně sledují ruskou invazi
V Česku žije asi dvě stě šedesát tisíc Ukrajinců, většina jich tady pracuje nebo studuje. Ve čtvrtek ráno je překvapily zprávy o ruské invazi. Někteří dali okamžitě výpověď v práci, sbalili se a jedou domů za rodinami, jiní chtějí bránit vlast se zbraní v ruce. Další se snaží s příbuznými na Ukrajině alespoň udržovat neustálé spojení a vyzývají Česko k podpoře Ukrajiny.
U nástupiště číslo 20 autobusového nádraží v Brně na Zvonařce stojí autobus. Míří z Chebu přes Prahu a Brno dál na východ, přes ukrajinský Žitomir až do Kyjeva. V Brně má tři čtvrtě hodiny pauzu. U otevřených dveří postává hlouček lidí. Všichni jsou Ukrajinci, jedou domů.
Někteří se nechtějí moc bavit, říkají, že mají strach. „Nevíme, co se tam děje, tak vám nemůžeme nic říct a ani nerozumíme česky,“ říká žena s blond vlasy. Když člověk přejde do ruštiny, ledy aspoň částečně roztají.
„Pracuji v Praze na poště, nakládám auta s balíky. Ještě v noci jsem byl na směně. V pět ráno jsem se dozvěděl o ruské invazi a hned jsem řekl, že jedu domů. Šéfové mě pustili a na nic se neptali. Nasedl jsem do prvního volného autobusu a jedu za rodinou,“ říká muž kolem padesátky, který se představí jako Jevhenij.
V Česku pracuje dva měsíce, ale jakmile viděl, že ruská vojska překročila hranice Ukrajiny, okamžitě se rozhodl vrátit se za rodinou. A to i přesto, že to s největší pravděpodobností znamená, že bude muset narukovat do armády a zapojit se do bojů.
„Uvidím, jaká je situace, jestli zůstanu s rodinou, nebo půjdu bojovat. Když nebudeme bránit naši zemi, kdo ji