Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Putinovy ambice limity nemají. Mohou se rozšířit také do Polska, pobaltských států, nebo dokonce Německa

Toto není jen útok na Ukrajinu. Je to útok na poválečný řád, píše americká historička, komentátorka a nositelka Pulitzerovy ceny Anne Applebaumová. Foto: ČTK / Michal Krumphanzl
Toto není jen útok na Ukrajinu. Je to útok na poválečný řád, píše americká historička, komentátorka a nositelka Pulitzerovy ceny Anne Applebaumová. Foto: ČTK / Michal Krumphanzl

Historička Anne Applebaumová se pro Deník N zamýšlí nad současnou situací na Ukrajině i budoucností Západu. Co se to děje? Jak daleko může Putin zajít? A co by teď měl Západ dělat?

Co se to děje?

Putin Ukrajinu napadl, protože její odhodlání stát se demokracií je skutečnou výzvou pro Putinův nostalgický, imperiální politický projekt – vytvoření autokratické kleptokracie, ve které je on všemocný, a to v rámci něčeho, co se přibližuje starému sovětskému impériu. Ukrajina tento projekt podkopává už jen tím, že existuje jako nezávislý stát. Usilováním o něco lepšího, o svobodu a prosperitu, se stala nebezpečným rivalem.

Ukrajinská „revoluce důstojnosti“ v roce 2014, kdy zkorumpovaný prezident, pro kterého zákony neplatily, utekl ze země, byla přesně takovou revolucí, jaké se Putin obává. Ví, že pokud by Ukrajina ve svém desetiletí trvajícím úsilí o demokracii a evropskou integraci uspěla, pak by se Rusové mohli zeptat: a proč ne my?

Proč naše diplomacie selhala?

Představujeme si, že Putin je vůdce, jakými jsou i ti naši – že chce pro své krajany to nejlepší. Ale to se pleteme. Putinovým cílem není vzkvétající, klidné a prosperující Rusko, ale takové Rusko, kterému může dál vládnout. Nezajímá ho, zda jsou Rusové chudí, zajímá ho jen to, zda jsou poslušní. Nezajímají ho sankce, protože neohrožují jeho postavení, moc ani osobní bohatství.

Ještě důležitější je, že kvůli své dřívější zkušenosti se západními sankcemi je vůči nim skeptický. Navzdory všem našim řečem se nikdo nikdy skutečně nepokusil ruské praní špinavých peněz nebo ruský politický či finanční vliv na Západě ukončit – spíše jen omezit. Myšlenky, že by Němci měli ukončit závislost na ruském plynu, že by Francie měla zakázat politické strany, které přijímají ruské peníze, nebo že by Spojené království a Spojené státy měly zabránit ruským oligarchům nakupovat nemovitosti v Londýně nebo Miami, nikdo nebral vážně. Nikdo nenavrhl, že správnou odpovědí na Putinovu informační válku proti našemu politickému systému by mohla být informační válka proti tomu jeho.

Jak daleko to může zajít?

Toto není jen útok na Ukrajinu. Je to útok na poválečný řád, na dohodu, že alespoň v Evropě se hranice neupravují sílou. Putin to udělal již dříve, v roce 2014, ale mylně jsme se domnívali, že jeho ambice jsou omezené. Nyní vidíme, že limity nemají. Mohou se rozšířit také do Polska, pobaltských států, nebo dokonce Německa.

Před několika lety ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov na Mnichovské bezpečnostní konferenci řekl, že sjednocení Německa bylo „nezákonné“. Všichni se mu smáli. Nemyslím si, že by vtipkoval. Putin si pamatuje obrovskou přítomnost Sovětského svazu ve východním Německu – sám byl její součástí. Možná po těchto dobách cítí nostalgii, stejně jako cítí nostalgii za zbytkem sovětského impéria.

Co by měl teď Západ dělat?

Nastal čas, aby Evropa a Spojené státy znovu přehodnotily svoji strategii vůči Rusku.

Musíme odstranit ruské peníze a vliv ze všech našich politických systémů, sankcionovat všechny oligarchy blízké Putinovi, zkonfiskovat jim západní majetek a zabránit jim v tom, aby ještě někdy podnikali v našich zemích. Německo a další musí ukončit svou závislost na ruském plynu. Dokud bude pokračovat okupace Ukrajiny, návrat k „normálnímu“ obchodu s Ruskem není možný.

Musíme přehodnotit umístění jednotek v NATO, mnohem vážněji začít brát obranu východních států i Německa, připravit veřejnost na větší výdaje na obranu a na možnost ruského útoku.

Potřebujeme nové a odlišné strategické přemýšlení o Rusku. Jak můžeme oslovit obyčejné Rusy? Jak můžeme podpořit ruskou opozici a ruská média? Kde jinde – v Rusku nebo mimo něj – můžeme vyvíjet tlak na Putina a jeho kumpány? Jak ho přimět reagovat na nás, a ne naopak?

A konečně, Evropa potřebuje zahraniční politiku. Vysoký představitel EU pro zahraniční věci ve svých jednáních s Ruskem žalostně selhal, což však představuje i selhání evropských mocností při jeho podpoře. Dokud Evropa nedokáže mluvit jedním hlasem, bude ji krize rozdělovat a oslabovat.

Přeložila Karolína Klinková.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Evropská unie

NATO

Ruská válka na Ukrajině

Rusko

TOP

Ukrajina

USA

Komentáře, Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější