Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Jako predátor si ohledával terén, říká pedagogova kolegyně, která vyslechla oběti obtěžování

"Vše začalo jednou konzultací nad diplomovou prací," vzpomíná Alena Sarkissian. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
„Vše začalo jednou konzultací nad diplomovou prací,“ vzpomíná Alena Sarkissian. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Byla prvním člověkem, za nímž loni přišli studenti z Katedry divadelní vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy se svědectvími o sexuálním obtěžování, ponižování a manipulacích ze strany učitele. Výpovědi studentek, které se jí hodiny svěřovaly v její kanceláři, ji šokovaly. Alena Sarkissian hned věděla, že to nemůže tak nechat. „Najednou přišel někdo, kdo nám začal rozkládat naše společenství zevnitř. Bohužel k tomu zneužil tři mladé dívky, o kterých víme, a obávám se, že jsou i nějaké, o kterých nevíme,“ popisuje pedagožka v rozhovoru s Deníkem N.

V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:

  • Proč studenti přišli právě za Alenou Sarkissian.
  • Jak a proč se rozhodla vyučující v celé věci postupovat.
  • Jaké reakce se od vedení katedry i fakulty dočkala.
  • Proč jde o problém nejen studentů, ale i pedagogů.
  • Jakou roli v tom všem hraje transparentnost – ať už dovnitř akademické obce, nebo k veřejnosti.

Byla jste první člověk z fakulty, na koho se studenti obrátili se svými zážitky a příběhy. Čemu to připisujete?

Někteří studenti si povšimli, že se asi děje něco zvláštního, zejména co se týče atmosféry v pedagogické praxi u docenta Christova, a začali se ptát, co se děje.

Jednomu z nich, Tomáši Blatnému, se pak několik studentek svěřilo. Nevím, jak přišel na všechny případy, nicméně v té době ke mně jednak chodil na přednášky a semináře, a jednak u mě začal psát diplomovou práci. V tu chvíli si možná uvědomil, že ke mně může mít důvěru, že určitě nikoho nepodrazím a že mi na studentech záleží. Svěřil se mi tedy s tím, co se děje, a mně v tu chvíli bylo jasné, že to nemůžu tak nechat.

Poprosila jsem ho, zda bych mohla hovořit se všemi těmi mladými ženami, kterých se to týká, abych věděla, co mám přesně řešit, a zvolila nejlepší postup.

On za vámi tedy přišel s nějakou nekonkrétní informací?

Ano, řekl mi, že tu máme problém jakéhosi predátorského jednání – ve většině těch případů se sexuálním podtextem – a že mi samozřejmě neřekne jména těch dívek. Ani jsem se neptala, věděla jsem, že je to citlivé téma, a slíbila jsem, že o tom budu mlčet, ale že musím zjistit, co se děje, abych mohla začít něco řešit.

Děkuju studentkám za to, že sebraly odvahu. V některých případech bylo chování docenta Christova úplně neuvěřitelně razantní, a přesto se odvážily a sdílely se mnou svůj příběh. Všechny výpovědi jsme pochopitelně nahráli, anonymizovali, přepsali a měli připravené podklady k tomu, aby se to mohlo začít řešit.

V okamžiku, kdy už jsem věděla, o co jde, uvědomila jsem vedoucího katedry (Martina Pšeničku, pozn. red.). Znám ho dlouhá léta a mám k němu absolutní důvěru, takže jsem věděla, že mu to mohu říct a že budeme hledat řešení společně, všichni jako členové jedné akademické obce.

Jak celkově hodnotíte roli Tomáše Blatného v kauze?

Udělal to všechno skvěle. Je rozumný, citlivý a nikdy mu nepřestanu děkovat, že část svého studia, kdy by se měl věnovat své fantastické diplomové práci, na kterou se strašně těším, řešil něco tak příšerného.

Nebýt jeho, dodnes to možná nevíme. Dokázal najít důvěru, aby s tím přišel, ale zároveň vrátit důvěru v nás jako zástupce instituce těm dívkám, že se opravdu svěřily.

Rozhovory se studentkami probíhaly u vás v kanceláři na Akademii věd, kde sedíme i nyní?

Ano, snažili jsme se vést rozhovory v bezpečném prostředí, které nemá s fakultou mnoho společného. Vždycky jsem měla připravený čaj, spoustu sušenek, kapesníky. Bylo to samozřejmě neuvěřitelně těžké pro obě strany, hlavně pro ty dívky. I pro mě to ale byla šíleně těžká zkušenost. Považuju to za hroznou zradu na našich studentech.

Jak vás napadlo výpovědi rovnou nahrávat?

Nechtěli jsme, aby dívky musely tyhle šílené zážitky opakovaně vykládat. Proto jsme to chtěli mít nahrané – kdyby to potřeboval slyšet někdo jiný, aby to nemusely vyprávět znovu.

Můžete nám přiblížit, jak ty rozhovory probíhaly, jak to na vás působilo?

Vždy jsme se domluvili na nějaký den, typicky sobotu, aby tu nikdo nebyl. Přišly sem vždy s Tomášem, který v tom sehrál obrovskou roli, protože opravdu obnovoval důvěru v naši katedru, kterou docent Christov poškodil.

Měla jsem nachystané posilnění, zapnuli jsme diktafon a já je poprosila, aby

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Sexuální obtěžování studentek

Sexuální obtěžování v Česku

Školství

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější