Velitel v Okupaci je malinkej zakomplexovanej pižďuch, psychopat. Jako Putin, říká Otakar Brousek
„A taky jsem línej… vždyť mně se ani do té Okupace nechtělo,“ přiznává herec Otakar Brousek, který díky roli ředitele „normalizovaného“ oblastního divadla získal nominaci na Českého lva. V rozhovoru vzpomíná na svého „normalizačního“ divadelního ředitele, mluví o mimoděčném hrdinství, pochybách i o filmovém sovětském veliteli. „Malej vzteklej pižďuch. Jako Putin. Malinkej zakomplexovanej pižďuch. Psychopat. Všechno je to furt stejný. A pořád to funguje. Bohužel.“
V rozhovoru je mimo jiné řeč
- O vodníkovi, který ho lákal do KSČ
- O druhém dědovi jeho vnuků, kosmonautu Remkovi
- O neokoukaném herci z Carusošou
- O neplánovaném hrdinství
- O revolučním koltu a hlídání rušičky se samopalem
- O zakomplexovaném pižďuchovi
- O smrti maminky a nemoci, která ho zklidnila
Působíte nesmírně vyklidněným dojmem. Jak to děláte?
Stalo se mi to během covidové doby. Jak se všechno až násilně uklidnilo, došlo mně, že až to skončí, nechci už být veverka v kolečku. Zkoušení, dabing, večer hrát, zájezd, rozhlas, něco pro televizi…
Divadla zavřená. Seděl jsem doma – a co že budu dělat? Rozhodl jsem se natočit vnoučatům pohádky. Vzal jsem knížky Miloše Macourka a začal jsem je číst a nahrávat jen tak na telefon. Ale pak mi to přišlo málo. Využil jsem nějaký program v počítači a smíchal jsem je i s muzikou. A najednou jich bylo čtyřicet.
„To je taková sranda!“ zaznívaly první ohlasy z rodiny. Žena vymýšlela, kterým známým s dětma bych to měl ještě poslat, všem se to moc líbilo. Napadlo mě nabídnout to firmám, u kterých načítám audioknížky. Dvě mě odmítly, třetí to vydala (pod titulem Nabroušené pohádky a jiné Macourkoviny, pozn. red.). Jen jsem musel jsem změnit muziku.
Při „takovém tom domácím míchání“ jste si asi nedělal hlavu s právy, co?
Co vám budu povídat, nakradl jsem Floydy, Björk, Jethro Tull, všechno možný, což samozřejmě nešlo použít. Ale v počítači jsem měl spoustu divadelní muziky od svého syna (Ondřej Brousek, herec a hudebník, pozn. red.), tak jsme to tam nacpali. Hrozně mě to bavilo. Nechtělo se mi dělat nic jinýho.
Jsem vyklidněný prduch
Ale to by vás asi neuživilo.
To ne. Jenže jsem uvažoval: „Je mi pár let přes šedesát, aha!“ Důchodová kalkulačka mi hodila, že od ledna 2021 už můžu do důchodu! Tak jsem zašel do divadla. „Budu hrát dál, ale ten důchod státu nenechám.“
Když mi to spočítali a když jsem k tomu hodil divadelní plat, stal se ze mě
