Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Elitní spolek ovládl životy mladých Čechů, „odpadlíci“ trpí dlouhé roky traumaty z intimností a manipulací

Někteří bývalí členové Školy Aria si stěžují na asymetrii moci i manipulativní prostředí. Ilustrace: Deník N
Někteří bývalí členové Školy Aria si stěžují na asymetrii moci i manipulativní prostředí. Ilustrace: Deník N

Škola Aria není příliš známá, ale má za sebou dlouholetou historii a ovlivnila stovky životů. Někteří na ni vzpomínají jako na prostor, kde se setkávali se slavnými intelektuály, poznali filozofické texty, vážnou hudbu a umění, a vděčí jí za to, že je naučila formulovat a rozvíjet myšlenky. U jiných i po mnoha letech převládá pocit, že byli podvedeni. Sexuální vztahy, které navázali v rané dospělosti se svým vedoucím, zpětně nepovažují za konsenzuální, a cítí se zneužiti. Přinášíme jejich svědectví a příběh tohoto společenství, které dnes funguje neoficiálně a dál se snaží nabírat nové členy.

Danielovi bylo šestnáct let, když na jeho školu přišlo v roce 2002 pozvání do výběrového spolku pro mladé intelektuály. Nadaný student gymnázia z menšího města to bral jako výzvu, dopis měl navíc logo Českého rozhlasu. „Byla tam prosba, aby učitelé vybrali toho, o kom si myslí, že je nejlepším reprezentantem svojí generace,“ vzpomíná po letech Daniel (jeho jméno jsme pro účely článku změnili, stejně jako u ostatních, kteří jsou uváděni jen pod křestním jménem).

S pocitem vlastní výjimečnosti se proto stejně jako dalších zhruba sedmdesát mladých lidí zúčastnil dvoukolového výběrového řízení. Motivace uspět byla podle něj veliká. „Od počátku to bylo nastavené tak, že tohle jsou ti nejchytřejší a my jsme měli zkusit, jestli v tom obstojíme,“ líčí Daniel, který o pár měsíců později dorazil na první setkání – takzvané konzilium – a postupem času se zapojil do většiny akcí společenství zvaného Škola Aria.

Z jejího fungování byl zprvu nadšený. Zaujaly ho přednášky a diskuse se slavnými osobnostmi, jako byl Václav Havel, Petr Pithart nebo filozof Ladislav Hejdánek. Bavilo ho psát eseje, diskutovat a celkově se rozvíjet. Měl pocit, že mu společenství pomáhá hledat správnou životní cestu, a našel v něm řadu přátel.

„Je to prostředí, které dává významnou podporu lidem hledajícím smysl života. Pomáhá tříbit názory, věřit si, že dělám správné věci. Přišlo mi to zásadní,“ vysvětluje zpětně, proč ve Škole Aria zůstal sedmnáct let, přestože by dnes některé momenty z této doby raději vymazal.

Danielovi učarovala hlavně osobnost o dvacet let staršího zakladatele školy a duchovního vůdce Pavla Ryjáčka, který v té době pracoval právě v Českém rozhlasu. Když ho proto o rok později jeho vzor začal osahávat a nakonec

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Náboženství

TOP

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější