Deník N

Jak si československý průmysl nenechal kazit dílo. Výstava v NTM ukazuje jeho slavné chvíle

Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Výstava Made in Czechoslovakia v Národním technickém muzeu není jen přehlídkou výrobků, ale také nahlédnutím do časů, kdy vznikaly. A ukázkou, co všechno u nás dokázali konstruktéři vymyslet a technici vyrobit, přestože jim skoro vždy něco svazovalo ruce.

„Takhle se kabelem propojila jedna zdířka se druhou… a ta zas na integrátor… a počítalo to diferenciální rovnice.“ Dáma v nejlepších letech vysvětluje princip analogového počítače dceři. Ta teatrálně zvedá oči ke stropu: trapný. „Podívej, takovéhle blbé počítače vyráběli komunisti, protože lepší neuměli,“ říká pán vedle komusi, koho nevidím.

Dáma má pravdu: ano, takhle se skutečně Meda programovala. Pán pravdu nemá. Výrobky vokovické Aritmy patřily ve svém oboru a době ke světové špičce. Že dnes vypadají divně, za to může trochu odstup dobrých šedesáti let, ale trochu taky neznalost diváků. Právě tu by měla výstava Made in Czechoslovakia v Národním technickém muzeu pomoci odstranit. Ale je něco takového v dnešní době v silách jedné nevelké expozice?

Nostalgie

„Tohle jsme měli doma!“ Obyčejné věci, předměty denní potřeby, často vyvolávají živé vzpomínky. Dětství vám může připomenout třeba původní Remoska (ano, ta s velkým R), legendární zrcadlovka Flexaret nebo fotka autobusu Škoda 706 RTO z vysokomýtské Karosy. Pokud tedy nejste o hodně mladší než já.

Ale i těm hodně mladým dokáže výstava Made in Czechoslovakia zprostředkovat nostalgickou atmosféru. Je tak laděná. Dílem záměrně, dílem to tak vychází samo od sebe. Neboť v podstatě jde o sentimentální téma.

Analogový počítač Meda 41 TC se vyráběl v pražské Aritmě od poloviny šedesátých do poloviny sedmdesátých let. V době svého vzniku patřil ke světové špičce. Foto: Národní technické muzeum

Když dnes mluvíme o Československu, hlavně o tom meziválečném, hovoříme o legendě: o zemi, která mohla být. Mohla být vzorem demokracie pro celou Evropu, mohla postavit dálnici z Aše do Jasini, mohla být státem pro čtyřicet milionů, jak o tom snil Jan Antonín Baťa… Jenže nebyla.

Historii československého průmyslu z toho nelze vyjmout. I ji tvoří směs reality a snů. Nádherná Tatra 77, která jako by roku 1934 přilétla z budoucnosti, se zapsala do učebnic, ale ne do účetních knih továrny: vyrobilo a prodalo se jí 255 kusů. A to ještě dopadla dobře. Neméně futuristická vlaková souprava M 290, známá jako Slovenská strela, vznikla v jediném provedení jako dvojice vozů.

Mimochodem, šéfem vývoje Slovenské strely a Tatry 77 byl týž člověk – Hans Ledwinka. Geniální konstruktér, šéf kopřivnické Tatry, československý občan německého jazyka. Po válce obviněn z kolaborace, uvězněn na šest let, po propuštění odešel do zahraničí, jeho jméno se nesmělo vyslovovat, některá jeho řešení ovšem Tatra používala, dokud vůbec osobní auta vyráběla. Tedy do devadesátých let, kdy tuto část své produkce zavřela. Tou dobou byl Hans Ledwinka soudně rehabilitován, ovšemže posmrtně.

V téhle zemi opravdu nemůžete oddělit historii průmyslu od historie jako takové.

„Právě o to nám šlo,“ říká mi komisař výstavy Hynek Stříteský. „Chtěli jsme

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Výročí 100 let od vzniku Československa

V tomto okamžiku nejčtenější