Kdyby se Okupace natočit nepovedla, přestal bych se o celovečerák snažit, říká bezmála padesátiletý „debutující“ režisér
Michal Nohejl je úspěšný reklamní režisér, na svůj filmový debut ale čekal poměrně dlouho. Okupace spatřila světlo světa bez velkých fanfár, brzy si však získala přízeň těch pár lidí, kteří ji mohli vidět. Jak se stalo, že jeden z filmů roku se vyhnul Karlovým Varům i důstojné kinodistribuci, a až když získal čtyři Ceny filmové kritiky, začala mu být věnována trocha pozornosti?
V rozhovoru s režisérem padnou například tato témata:
- Srovnání práce v reklamě a na filmu
- Problémy s distribucí filmu za covidu
- Pocit zklamání z neuvedení Okupace ve Varech
- Klesající význam filmů pro kina
- Jak dnes točit o normalizaci
- Česká národní povaha
Doposud jste byl především režisérem filmových reklam. Nechci nutně tohle řemeslo podceňovat, přišli z něj někteří z nejlepších světových režisérů jako David Fincher. Stojí ta práce za to?
V Česku bohužel není velký prostor projevovat v reklamě velké tvůrčí ambice. Na to jsou z krátkých formátů lepší videoklipy, obzvlášť pokud se člověk s hudebníky zná a může opravdu vzniknout něco zábavného a zajímavého. To je ale práce pro radost, nedá se to srovnávat se zahraničními produkcemi financovanými velkými labely.
Reklama je u nás velmi užitková, konzervativní. Někdy se samozřejmě musíte snažit prosadit svou, protože je klientův nápad nesmyslný a podepsaný pod tím budete vy. Ale z větší části jde o rutinní realizaci.
Jde alespoň o práci, která vám zajišťuje kapitál, díky němuž pak můžete směrovat energii na uměleckou realizaci?
Na jednu stranu určitě, ale lidé si to občas představují poněkud divoce. Honoráře v reklamě se
