Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Vůdce Školy Aria svůj velký vliv nezvládl, reflexi vnímal jako vyhlášení války, říká terapeut bývalých členů

Religionista Zdeněk Vojtíšek se zabývá i terapií pro lidi, kteří prošli různými novými náboženskými hnutími, pejorativně označovanými jako sekty. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Religionista Zdeněk Vojtíšek se zabývá i terapií pro lidi, kteří prošli různými novými náboženskými hnutími, pejorativně označovanými jako sekty. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Religionista Zdeněk Vojtíšek se zabývá novými náboženskými hnutími, někdy pejorativně označovanými jako sekty. Zároveň poskytuje terapie lidem, kteří se s nimi setkali. V této souvislosti se před lety dostal i k případu intelektuálního společenství zvaného Škola Aria, který rozebírá v rozhovoru s Deníkem N.

Na co se v rozhovoru mimo jiné ptáme:

  • Proč se na religionistu obraceli bývalí členové Školy Aria?
  • Proč měli pochybnosti, zda je toto společenství sektou?
  • Proč Škola Aria tajila informace o své činnosti?
  • Jak poznat, kde je v práci s mládeží ještě zdravé posouvat hranice?
  • Existuje nějaké poučení ze Školy Aria pro organizátory akcí pro mladé lidi?

Jak jste se poprvé dozvěděl o Škole Aria?

Odhadoval bych to na polovinu devadesátých let. Bylo to v době, kdy škola ještě působila v Teplicích. Kolem roku 2000 jsem byl pozvaný jako přednášející na jejich soustředění a měl jsem mluvit o sektách. Bezprostřední ohlas nebyl žádný, ale na základě toho rozhovoru mě později leckdo ze společenství vyhledal. Pamatovali si mě jako někoho, kdo se otázkami sektářství zabývá.

Kolik se na vás obrátilo členů Školy Aria?

Bylo jich zhruba deset, možná patnáct, ale je to v průběhu deseti až patnácti let.

S čím se na vás nejčastěji obraceli?

Prvotní objednávka těchto lidí byla v tom, jestli Škola Aria není sekta. Ale vždycky říkali: tam přece není nic náboženského. Cítili ale, že je tam podivné chování. Velká spousta lidí se ve snaze orientovat se ve své zkušenosti uchýlila k tomuto slovu.

Dá se tedy toto společenství nazvat sektou?

Sekta je nadávka. Lidi to jenom naštve a situaci zdramatizuje. Mariana Slačálková Otterová se v bakalářské práci, kterou jsem vedl, snažila dokázat, že je to příklad implicitního náboženství. Ve zkratce: má to tolik náboženských prvků, že to je funkční ekvivalent náboženství.

Ale to není nic mimořádného. Podobných ekvivalentů je spousta a mládežnické organizace jsou k tomu vhodným prostředím. Lidé v tomto věku jsou v období životního přechodu, zároveň jsou velice citliví a podléhají vlivu autorit. Vidět skautský oddíl nebo mládežnickou charitativní organizaci jako svým způsobem náboženství, není nic zvláštního. V tom by Škola Aria mimořádná nebyla.

Všechny organizace jsou v pokušení, že se tam objeví vůdce, který na sebe lidi naváže, inspiruje, vychovává nebo jim způsobí, že jejich životní přerod dopadne dobře a ti lidé se dobře socializují.

V každé organizaci může taková osobnost vyrůst, ale je třeba, aby s autoritou zacházela odpovědně. Například tím, že bude svěřence motivovat k samostatnému růstu. Měla by je podnítit a zároveň respektovat jejich individualitu a svobodu.

Tak to ve Škole Aria nefungovalo?

Jeden bývalý příslušník Školy Aria to vyjádřil tak, že rozvíjející se

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Náboženství

Rozhovory

Sexuální obtěžování v Česku

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější