Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Z armády, která neválčila, je síla připravená k boji. Po 20 letech v NATO se ze zálesáků staly „bojové mašiny“

„Selfie“ pilota stíhačky Gripen Milana Nykodýma z doby nasazení českých stíhačů nad Islandem v roce 2015. Foto: Milan Nykodým, Vzdušné síly AČR a Wikimedia Commons
„Selfie“ pilota stíhačky Gripen Milana Nykodýma z doby nasazení českých stíhačů nad Islandem v roce 2015. Foto: Milan Nykodým, Vzdušné síly AČR a Wikimedia Commons

Česká armáda se za dvacet let v Severoatlantické alianci proměnila víc, než je dnes na první pohled znát. Nejde jen o techniku, důležitější je reputace spolehlivých partnerů a sebevědomí, které vojáci získali. Některé neduhy nicméně na vyřešení stále čekají.

Když čtyřiadvacetiletý poručík Miroslav Feix nastoupil jako první Čech do kurzu amerických speciálních sil, proslulých Zelených baretů, přidělili mu volací znak pro rádiovou komunikaci. Byl prostý: Agent. Hlavou mu prolétl pocit ironie.

Psal se rok 1998 a do vstupu Česka do NATO chyběl jeden rok. Západ se ale na nás, Maďarsko a Polsko, trojlístek bývalých nepřátel, o nějž se měla Aliance rozšířit, díval se skepsí. „Můj volací znak tehdy vlastně symbolizoval lehce podezíravý a přezíravý vztah k nám,“ vypráví dnes už s úsměvem Feix, plukovník s bohatými zkušenostmi u speciálních jednotek. A výslovně potvrzuje, že jeho příhoda by mohla ilustrovat celkový tehdejší pohled starých členů Aliance na ty nové.

Dívejme se na svět očima roku 1999. Západ si plnými doušky užívá mír. Vedou se debaty, zda vůbec NATO rozšiřovat a k čemu bude. Terorismus a migrace ještě nejsou tématem a Vladimir Putin je čerstvým, málo známým šéfem tajné služby FSB v chaotickém Rusku, které nemá sílu rozšíření Aliance bránit.

V tom Rusku, které o devět let později vojensky napadne Gruzii a ambici této postsovětské republiky brzy vstoupit do NATO přejede tankovými pásy.

Válečné ostruhy „na správné straně“

Jakou před dvaceti lety mělo Česko armádu? Sloužilo v ní 24 tisíc vojáků z povolání, doplněných 31 tisíci často demotivovaných vojáků roční základní služby. Tisíce příslušníků vojska už měly ostruhy z misí na Balkáně. Někteří Češi se tam dostali pod palbu, celkově ale armáda zkušenosti s bojovými operacemi neměla.

Inženýři ve Vodochodech připravovali zálet prvního bitevníku L-159, který měl nahradit stárnoucí letouny sovětské výroby Su-25. Pokud zrovna byly peníze na provoz, oblohou se proháněly stíhací bombardéry Su-22 a stíhačky MiG-21. Nízké počty letových hodin pilotů se přetřásaly po každé letecké havárii. A že jich bylo: za roky 1996–1999 české letectvo ztratilo 10 bojových letounů, tři vrtulníky a 13 letců.

Tři roky před vstupem do NATO prestiž armády v Česku klesla na historické minimum: pouhých 29 %. Chyběla moderní technika, zkušenosti i schopnost politiků ministerstvo obrany správně nasměrovat.

Jenže právě v polovině 90. let se něco začalo měnit.

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

20 let v NATO

NATO

Česko, Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější