„Chodí, ale máme hrůzu, jak to bude dál.“ Experti z Motola tlumí naděje vozíčkářů na zázračnou léčbu
Zní to jako zázrak: „Ochrnutý muž chodí.“ Není to ale zázrak, nýbrž výsledek dlouholetého úsilí vědy a medicíny. A jsou to spíš první krůčky než chůze, díky aplikaci experimentální metody s páteřním elektroimplantátem ve velké mezinárodní klinické studii. „Přílišné naděje zatím nejsou namístě. Jde o velmi slibnou metodu, má však zatím velké množství ‚ale‘,“ zdůrazňují dva přední čeští experti na poranění míchy z nemocnice Motol Jan Štulík a Jiří Kříž.
V rozhovoru se mimo jiné ptáme:
– Skutečně se hýbou i pacienti s kompletně přerušenou míchou?
– Jak elektroimplantát funguje?
– Jaké další metody přemostění opravy přerušené míchy se testují?
– Kde uvízla terapie s kmenovými buňkami?
– Kolik lidí ročně „skončí“ na vozíku?
– Kdy se začne slibná metoda testovat také v Česku?
– K čemu je bolest?
– Kam vede byznys s nadějí?
„Ochrnutý muž s elektrickým implantátem začal chodit.“ V reportáži BBC odkazující na klinickou studii publikovanou v Nature Medicine vystupuje muž, který má přerušenou míchu, ale s pomocí speciálního implantátu chodí. Závěr textu sice mírní jistou bombastičnost první části, ale i tak se to čtenáři jeví jako naprosto přelomová věc. Začnu se ptát asi vás, pane primáři Kříži, jako experta na rehabilitaci po míšních zraněních. Jak tuhle zprávu čtete vy?
Jiří Kříž: V prvé řadě bych byl rád, kdybychom tímto povídáním nedávali lidem přílišné naděje, které zatím – bohužel – nejsou namístě. Jde o prezentaci experimentální metody, která je slibná, má však zatím velké množství „ale“.
Ochrnutí lidé zcela logicky vidí v každém možném zlepšení pohybu smysl života, vím o tom své… (Jiří Kříž je po úrazu na lyžích ochrnutý a odkázaný na vozík už dvacet let. Býval ortopedem, i po úrazu zůstal v medicíně, jen změnil obor, pozn. red.). Na videu ten muž skutečně chodí. Ano. Ale jak chodí? S prominutím trochu jak hadrový panák. Jako rehabilitační lékař mám hrůzu, jak bude takový pacient vypadat za půl roku. Při nesprávné aplikaci této metody může dojít k vážným dekompenzacím pohybového aparátu, ale třeba i poraněním, výhřezu ploténky, postupným změnám na bederní páteři. Naším úkolem je, pokud pacienta v rámci nějaké terapie postavíme, zajistit, aby byl ten postoj funkční.
Jan Štulík: A dlouhodobě. Pro pacienta, který nechodil, má jakýkoliv krok psychicky extrémně povzbuzující účinek. Ale bohužel by se mohlo stát, že to bude mít za pár měsíců opačný efekt.
Kříž: Co však každopádně platí, je, že elektroimplantát je momentálně asi nejnadějnější experimentální terapie.
Jan Štulík je přednosta Kliniky spondylochirurgie 1. LF UK a FN Motol. Jiří Kříž vede spinální jednotku při Rehabilitační klinice 2. LF UK a FN Motol.
A to je skutečně převratné…
Pojďme si to tedy rozebrat podrobně. Nejde o žádný podfuk, ale o seriózní klinickou studii. Pacient je ochrnutý, ale pomocí implantátu je schopen chůze, ideálně s podpěrou. Je to tak?
Kříž: Ano. Jde o prezentaci práce kolegů ze Švýcarska, která však vychází z dlouhodobého rozsáhlého mezinárodního výzkumu, který probíhá už víc než třicet let a má několik větví. Testují se různé metody, jak opravit nebo nahradit poškozenou nebo přerušenou míchu. Nejprve preklinicky, tedy na myších. Pak v rámci dílčích a postupně větších klinických studií s pacienty. Pořád jde ale spíš o jednotky či desítky pacientů.
A jedna z těch metod je právě elektrický implantát.
Kříž: Ano. Už asi padesát let se tato metoda – neuromodulace – používá k útlumu chronických bolestivých stavů: do míchy se zavede elektroda, která pomocí elektrických impulzů bolest tlumí.
Ale před třiceti lety někoho napadlo implantát využít u pacientů po poranění míchy. Začalo s tím několik center ve Spojených státech. Postupně tamní kolegové skutečně zjistili, že když se začne
