Deník N

Kandidát na ústavního soudce Gerloch není „Zemanovým mužem“. Je mužem kohokoliv, kdo je u moci

Aleš Gerloch je jistě obstojný právník, ale po celý svůj život příliš úslužný jakékoliv moci. Foto: Ludvík Hradilek
Aleš Gerloch je jistě obstojný právník, ale po celý svůj život příliš úslužný jakékoliv moci. Foto: Ludvík Hradilek

Komentář Jana Urbana: Prezident Miloš Zeman ve středu oficiálně navrhl Senátu na ústavního soudce prorektora Karlovy univerzity Aleše Gerlocha. Někteří tvrdí, že by jej Senát měl odmítnout, protože má stejné názory jako Miloš Zeman. Jenže o to vůbec nejde.

Od chvíle, kdy lidé pochopili, že neomezená moc je nepředvídatelná, a plodí proto pouze nespravedlnost a násilí, je stýkání moci a práva nikdy nekončícím a pokaždé dramaticky závažným střetáváním svobody s otroctvím. Nezávislá soudní moc už několik století představuje jedinou institucionální obranu před politickou a mocenskou svévolí. A není důležitější a úctyhodnější instituce ochrany práva, a tím i stability státu, než je soud Ústavní.

Protože moc nikdy nepřestává korumpovat a Ústavní soud je úplně poslední instancí obrany práv a svobod nevinných i vinných. Nikdo z těch, kdo celý život, vždy znovu a znovu podléhali a podlézali jakékoliv vládnoucí moci, by se nikdy neměli stát ani jedním z jeho úctyhodných soudců. Protože kdykoliv se budou rozhodovat mezi mocí a právem, podlehnou zájmům moci.

Nejnovější prezidentský nominand Aleš Gerloch byl z tohoto pohledu posluhou mocných celý svůj profesní život. Moc pro něj vždy vítězila nad pravdou a spravedlností. Protože pro zvláštní kastu, ke které se celý život snažil patřit, moc sama o sobě rovná se právu i spravedlnosti. Přinejmenším nedostatek důstojnosti a osobní integrity vyplývá už z pouhého osobního hesla na Wikipedii. Stojí v něm: „Všechny jeho kvalifikační práce a publikace do roku 1989 z knihovny právnické fakulty zmizely.“ Proč asi?

Opatrně s tím zaštiťováním se rodinou

V normální době a společnosti se nesluší připomínat vazby a vliv rodičů na kariéry jejich dětí. Synové či dcery nenesou sebemenší vinu za zločiny svých otců nebo matek – a nemohou a nesmějí být s nimi spojováni. Aleš Gerloch ale sám vysvětluje své šestnáctileté aktivní členství v KSČ tím, že byl formován levicovým prostředím své rodiny, a sám sebe v té době nazývá „reformním komunistou“.

Je proto legitimní zjišťovat, nakolik rodinné zázemí současného kandidáta na místo soudce Ústavního soudu ovlivnilo a napomohlo v roce 1973 odstartovat raketovou kariéru

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

V tomto okamžiku nejčtenější