Sorrentino hledá autenticitu života, Ferrante se trochu zacyklila, říká italianistka Alice Flemrová
V červnu se bude konat veletrh Svět knihy a čestným hostem bude Itálie. Při té příležitosti jsme vyzpovídali překladatelku Alici Flemrovou, díky níž čeští čtenáři znají dílo bestselleristky Eleny Ferrante a dalších italských autorů, jako jsou třeba Paolo Giordano nebo Roberto Saviano. Jejím nejnovějším překladem je povídková sbírka slavného italského režiséra Paola Sorrentina nazvaná Tony Pagoda a jeho přátelé.
V rozhovoru se dočtete:
- v čem jsou jedinečné prózy předního evropského režiséra Paola Sorrentina, který měl nedávno v kinech snímek Boží ruka;
- jakou roli hraje u Sorrentina Berlusconi;
- jaký je literární obraz současné Itálie;
- kdo jsou to tuttologové a opinionisté;
- čím si vás získá Elena Ferrante;
- jaká jsou skrytá úskalí překladatelské profese.
Jaké bylo vaše první setkání se Sorrentinovým dílem?
Zaujal mě už jeho první celovečerní film Přebytečný člověk, který natočil v roce 2001. V té době byl Sorrentino ještě neznámý režisér z Neapole, ale hned jsem si řekla, že budu jeho tvorbu sledovat. Když jsem byla v roce 2010 na veletrhu v Turíně, nabízeli tam jeho románovou prvotinu Všichni mají pravdu. V tu chvíli už byl Sorrentino můj oblíbenec, takže jsem po ní hned sáhla. Ta kniha mě okamžitě nadchla, přeložila jsem z ní úryvek a zkoušela jsem ji u nás nabízet k vydání, ale zprvu nebyl zájem, řekla bych, že se toho textu báli.
Proč?
Těžko říct. Je pravda, že v ukázce byly vulgarity a svérázné názory. Ale spíše si myslím, že si nakladatelé tenkrát říkali, koho by u nás mohly zajímat stesky zašlé neapolské popové hvězdy.
Změnilo se to až s filmem Velká nádhera, za nějž Sorrentino v roce 2013 získal Oscara?
Ano, ale v tu chvíli jsem už byla domluvená s nakladatelstvím Dybbuk a jednali jsme o právech na vydání. S překladem toho románu jsem se ale strašně zdržela, protože jsem se svou prací zpočátku nebyla spokojená. No a později mi do toho vpadla Elena Ferrante, a tak
