Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Zeman si mě ogriloval, od justičních zkoušek jsem nic náročnějšího nezažil, říká nový šéf Nejvyššího správního soudu

„Ze mě nikdy nebude etatista nebo někdo, kdo by bránil supermocný stát.“ Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
„Ze mě nikdy nebude etatista nebo někdo, kdo by bránil supermocný stát.“ Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

Nový předseda Nejvyššího správního soudu v rozhovoru pro Deník N vysvětluje, proč mu nevadilo, že prezident Miloš Zeman jeho jméno tajil až do poslední chvíle. „Kdyby se vybíralo zevnitř soudu nebo by o tom třeba někdo v rámci justice hlasoval, politiku z toho také nevyženete,“ říká Karel Šimka s tím, že jde o uplatnění ústavní pravomoci hlavy státu.

Na co se v rozhovoru také ptáme:

  • Proč veřejnost až do poslední chvíle nevěděla, koho chce prezident jmenovat?
  • Jaká byla jednání s Milošem Zemanem a Vratislavem Mynářem?
  • Jak chce Karel Šimka změnit fungování Nejvyššího správního soudu?
  • Ovlivnily chod soudu pandemie a pandemický zákon?
  • Jak se vypořádá s přílišnou délkou soudního řízení?

Nemůže váš nástup do čela Nejvyššího správního soudu vyvolat pochybnosti kvůli tomu, že se veřejně o možných kandidátech nediskutovalo a vaše jméno oznámil prezident až při samotném jmenování?

Když se podíváte do minulosti na jmenování předchozích předsedů obou nejvyšších soudů, vždy jde o politické rozhodnutí. Samozřejmě to politické rozhodnutí je, probíhaly neformální konzultace. Osobně jsem se do toho dostal někdy v prosinci, kdy jsem začal komunikovat s hradní kanceláří, konkrétně s panem kancléřem (Vratislavem Mynářem). A pak už to mělo řád typu sondážní rozhovory, životopis a tak dále.

Byl to podle vás obvyklý postup?

Jsme tady velice ovlivněni náhledy na kroky prezidentů tím, jaké vztahy k tomu konkrétnímu prezidentovi máme, tedy jak aktuálního prezidenta vnímáme. Ale z hlediska ústavního postupu to je naprosto standardní. Žádný můj předchůdce ani nikdo z těch, kdo byli nebo jsou předsedové sesterského nejvyššího soudu, nebyl jmenovaný jiným způsobem, nedělali žádné výběrové řízení.

U mě se musely sejít tři faktory. Musel mě chtít, nebo nechtít prezident, premiér musel s tímto rozhodnutím souhlasit a musel jsem být jedním z třicítky soudců Nejvyššího správního soudu. Osobně si myslím, že kdyby byl vybrán kdokoli ze soudců našeho soudu, nebyl by to žádný průšvih.

Myslím, že jsme velice schopni to odosobnit od Miloše Zemana, ač rozumím tomu, co říkáte. Bylo ale skutečně nutné, stejně jako v případě předsedy Nejvyššího soudu Petra Angyalossyho, jméno tajit až do poslední vteřiny, do tiskové konference?

Opravdu netuším. Ta situace šla jistě mediálně řešit jinak, ale je to věcí Pražského hradu. Opět bych se vrátil do minulosti. Když byl jmenován na Nejvyšší soud Pavel Šámal, bylo jeho jméno oznámeno na poslední chvíli. Já v tomto nejsem žádný zvláštní případ a sami uvidíte, že nebudu žádným zvláštním případem ani v samotném výkonu funkce. K jednání s panem prezidentem musím říct, že to bylo velmi korektní. Byl dobře připraven a náš rozhovor byl velmi vytěžující.

Jak to vypadalo?

Ten rozhovor trval něco přes hodinu a měl jsem z něj úplně bezproblémový pocit. Bavili jsme se o různých justičních tématech. O délce řízení, fungování soudů. Čekal bych, že se takto bude ptát někdo, kdo chce toho druhého někam jmenovat.

Kdy a kolikrát jste se s prezidentem viděli?

Bylo to před jmenováním někdy v lednu a pak až při jmenování. A musím říct, že to byl opravdu těžký rozhovor. Od justičních zkoušek jsem nezažil nic náročnějšího. Je naprosto

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější