„Paní ministryně, mimochodem, už jsme v hloubce 29 metrů, v Polsku bude tuhá zima.“ Za kulisy dohody o Turówu
Ve sporu o smlouvu o povrchovém dole Turów byly v polské vládě dvě kliky. Jedna v čele s premiérem Morawieckim chtěla dohodu, druhá v čele s ministrem spravedlnosti Ziobrem zastávala tvrdou linii, popisuje zdroj redakce obeznámený s vyjednáváním. Ještě v lednu byla polská logika ve vyjednávání nekompromisní: nemáme spolu uzavřenou dohodu, proto dodržujeme platné polské povolení a kopeme dál do hloubky. Popisujeme detaily tajného jednání.
Podle zdroje redakce, který je dobře obeznámený s vyjednáváním už od začátku jednání o dohodě, Polsko zpočátku vůbec žádnou smlouvu nechtělo.
„Věřím, že kdyby Česká republika neuspěla u Soudního dvora EU s žádostí o předběžné opatření, za jehož neplnění (dočasné neukončení těžby, pozn. red.) soud Polsku vyměřil sankce v řádu desítek milionů eur, ta jednání by trvala ještě teď a polská strana by čekala na finální verdikt Soudního dvora,“ popisuje zdroj.
V polské vládě byly podle něj dvě skupiny. „Ta jedna to chtěla urovnat v zájmu dobrých sousedských vztahů, pak tam byla ale ta druhá, která zastávala zájmy PGE (energetické společnosti z velké části vlastněné státem, která důl a přilehlou elektrárnu provozuje, pozn. red.). Ti vůbec nechtěli, aby se něco dopředu platilo. Tvrdili, že musí Česko přijít s konkrétními škodami, například že dojde voda, a oni to pak zaplatí, tedy v tomto případě vodovod. Jenomže to by samozřejmě trvalo, vodovod se nepostaví hned,“ vysvětluje zdroj.
Morawiecki: Spor nedělá dobré jméno v zahraničí
Mezi ty, kteří prosazovali dohodu, patřil podle zdroje i premiér Mateusz Morawiecki: „Tvrdil, že se oba státy musí domluvit, protože to nedělá dobré jméno v zahraničí.“
Problémem byl ovšem
