Karel Kryl je nechtěným svědomím českého národa
V neděli 3. března uplyne 30 let od smrti Karla Kryla. A 12. dubna pak 80 let od jeho narození. U příležitosti obou výročí Deník N připomíná tohoto výjimečného písničkáře a básníka souborem textů, jehož jednotlivé díly naleznete odkázané v tomto profilu.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Chlapi nebrečí, řekl mu táta. A tak nebrečí. I když se jeho blankytně modré oči šestiletého kluka v údivu a strachu dívají přes ulici a tuší, že se děje nějaká velká nespravedlnost.
Píše se rok 1950 a malý Karel Kryl prožívá iniciační zážitek svého života. Nový režim komunistické totality třímá pevně otěže moci a postupně likviduje vše, co se mu staví do ideologické i mocenské cesty. Teď přišla řada na vyhlášenou tiskárnu rodiny Krylových, která za první republiky proslula mimořádnými tisky literární elity země. Budování socialismu pod rukama úderníků s kladivem a krumpáčem spěje k světlým zítřkům i v Kroměříži.
Rodiče Krylovi se drží za ruce s třemi malými dětmi, dívají se na tu zkázu a stojí na chodníku českého maloměsta úplně opuštěně. Sousedé se od nich odvracejí, dělají, že je nikdy neznali. Doba je zlá a charaktery nikoliv ze žuly a ocele.
Aniž by to tušil, malý Karel Kryl je právě vykazován na dráhu společenského vyděděnce. Kromě několika ojedinělých chvil jím bude vlastně až do konce svého nepříliš dlouhého života.
Represe komunistů vůči nežádoucím osobám, mezi něž tiskař Kryl starší patřil, se projevovala různě. Někteří byli popraveni, jiní zavřeni na mnoho let, další přišli o majetek a nezbývalo jim než těžce pracovat v manuálních profesích, které s jejich erudicí neměly nic společného.
Země opět cíleně ničila vlastní inteligenci a komunisté jen navázali na to, co nacisté nestihli. Krylův otec do vězení nešel, ale po likvidaci tiskárny si zničil zdraví v nuceně přidělené práci, rodina spadla do velké chudoby a děti byly trestány za své rodiče nemožností získat odpovídající vzdělání.
Karel Kryl tak rozhodně během svého dospívání nemohl propadnout okouzlení myšlenkou komunismu, přestože lidem chudým a na okraji zájmu moc dobře rozuměl. Zatímco jiní umělci dokázali oslavovat rudé symboly nebo oplakávat Stalina, Kryl dostal vakcínu proti víře v totalitu jaksi nedobrovolně předem. A poznal nejen sílu kol velkých dějin, ale hlavně slabost, strach a oportunismus obyčejných lidí, kteří od nepřátel lidu dávali hromadně ruce pryč, popřípadě se pásli na jejich rodinné tragédii. Nemuseli.
Dospívat v Československu pro Kryla nebylo snadné, rodina byla nucena se stěhovat, on sám také od průmyslovky nikde nezakotvil natrvalo. Je vlastně zázrak, že se v podobných podmínkách dokázal zrodit tak originální a výrazný umělec. Díky rodinné profesi sice měl proti řadě vrstevníků náskok ve vnímání významu slova, knih a umění, ale když v šestnácti dostal první kytaru, naučil se jen akordy. Noty celý život neuměl. Přesto
Dnes je Váš šťastný den!
Tento článek je normálně zamčený, ale vy si ho můžete prečíst zadarmo po ověření Vašeho emailu. Nemějte obavy, Váš email nikdy nepředáme jiné firmě.
