Deník N

Karel Kryl je nechtěným svědomím českého národa

Karel Kryl na koncertě v roce 1990. Foto: Josef Karas
Karel Kryl na koncertě v roce 1990. Foto: Josef Karas
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

3. března uplyne 25 let od smrti Karla Kryla. 12. dubna pak 75 let od jeho narození. U příležitosti obou výročí Deník N připravil speciální přílohu o tomto výjimečném písničkáři a básníkovi, jejíž jednotlivé části naleznete odkázané v tomto úvodním textu. 

Chlapi nebrečí, řekl mu táta. A tak nebrečí. I když se jeho blankytně modré oči šestiletého kluka v údivu a strachu dívají přes ulici a tuší, že se děje nějaká velká nespravedlnost.

Píše se rok 1950 a malý Karel Kryl prožívá iniciační zážitek svého života. Nový režim komunistické totality třímá pevně otěže moci a postupně likviduje vše, co se mu staví do ideologické i mocenské cesty. Teď přišla řada na vyhlášenou tiskárnu rodiny Krylových, která za první republiky proslula mimořádnými tisky literární elity země. Budování socialismu pod rukama úderníků s kladivem a krumpáčem spěje k světlým zítřkům i v Kroměříži.

Rodiče Krylovi se drží za ruce s třemi malými dětmi, dívají se na tu zkázu a stojí na chodníku českého maloměsta úplně opuštěně. Sousedé se od nich odvracejí, dělají, že je nikdy neznali. Doba je zlá a charaktery nikoliv ze žuly a ocele.

Aniž by to tušil, malý Karel Kryl je právě vykazován na dráhu společenského vyděděnce. Kromě několika ojedinělých chvil jím bude vlastně až do konce svého nepříliš dlouhého života.

U babičky a dědečka ve Frýdku kolem roku 1952. Foto: Ludmila Šimonová

Represe komunistů vůči nežádoucím osobám, mezi něž tiskař Kryl starší patřil, se projevovala různě. Někteří byli popraveni, jiní zavřeni na mnoho let, další přišli o majetek a nezbývalo jim než těžce pracovat v manuálních profesích, které s jejich erudicí neměly nic společného.

Země opět cíleně ničila vlastní inteligenci a komunisté jen navázali na to, co nacisté nestihli. Krylův otec do vězení nešel, ale po likvidaci tiskárny si zničil zdraví v nuceně přidělené práci, rodina spadla do velké chudoby a děti byly trestány za své rodiče nemožností získat odpovídající vzdělání.

Karel Kryl tak rozhodně během svého dospívání nemohl propadnout okouzlení myšlenkou komunismu, přestože lidem chudým a na okraji zájmu moc dobře rozuměl. Zatímco jiní umělci dokázali oslavovat rudé symboly nebo oplakávat Stalina, Kryl dostal vakcínu proti víře v totalitu jaksi nedobrovolně předem. A poznal nejen sílu kol velkých dějin, ale hlavně slabost, strach a oportunismus obyčejných lidí, kteří od nepřátel lidu dávali hromadně ruce pryč, popřípadě se pásli na jejich rodinné tragédii. Nemuseli.

Dospívat v Československu pro Kryla nebylo snadné, rodina byla nucena se stěhovat, on sám také od průmyslovky nikde nezakotvil natrvalo. Je vlastně zázrak, že se v podobných podmínkách dokázal zrodit tak originální a výrazný umělec. Díky rodinné profesi sice měl proti řadě vrstevníků náskok ve vnímání významu slova, knih a umění, ale když v šestnácti dostal první kytaru, naučil se jen akordy. Noty celý život neuměl. Přesto

Karel Kryl

V tomto okamžiku nejčtenější