Nezměnili ho francouzští revolucionáři ani ruští bolševici. Kde se vzal týden a jak to, že pořád funguje?
Nová kniha amerického historika zkoumá, jak se pro nás stala umělá časová jednotka přirozenou, jaké společenské síly ji drží při životě a proč s ní neumějí pohnout ani promyšlené pokusy o reformu. Jak týden vznikl? Jak se v průběhu historie upravoval? A jak jsme se spolu s ním proměňovali i my samotní?
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Když chlupatý oranžový kocour vyskočí na vrchní schůdek kamenného schodiště, upřou se na něj pohledy všech zvířat ve dvoře. Husy směrem k němu vykroutí dlouhé krky, zpoza sudu vykoukne pes a šest kachen se rozezpívá, jako by se dvorem rozezněly královské fanfáry.
„Moji věrní poddaní. Děkuji vám,“ promluví kocour a upře zrak na ostatní zvířata. „Nesnáším pondělky. Prostě je nenávidím. Proto prohlašuji, že ode dneška všechny pondělky ruším. Přeji vám všem příjemné úterý!“
Je to jen scéna z pohádky, lze však předpokládat, že pokud by kocour návrh předestřel v realitě, zcela jistě by pro něj okamžitě získal nemálo podporovatelů. Kdo by už měl pondělky rád? Komu by upřímně chyběly?
Pravdou však je, že ve skutečném světě by se Garfieldův nápad prosazoval jen velmi těžko, a to nejen proto, že za ním stojí kočka. Ambiciózních plánů, jak týden upravit, už tady bylo několik – ale ať už s nimi přišli francouzští revolucionáři, ruští bolševici, nebo američtí technokraté, výsledek byl vždy stejný.
Týden i nadále zůstal týdnem, nezkrátil se ani neprodloužil – a nová
