Nízkoenergetické diety nemusí být škodlivé. Naopak, při správném provedení pomáhají při hubnutí i při diabetu
Zdravotnický poradce, specialista na prevenci cukrovky, komentuje náš seriál o hubnutí a předkládá odlišný názor.
Začátkem února se v Deníku N objevila již třetí část seriálu o hubnutí, tentokrát věnovaná komerčním dietám, snižování kalorického příjmu, fyzické aktivitě, alkoholu či změnám tělesné kompozice při redukci hmotnosti.
Zatímco první dva díly seriálu byly kvalitním zpestřením běžných textů o zdravé stravě a životním stylu, ve třetí části se objevuje několik výroků, které je nutné uvést na pravou míru. Řeč je o tzv. nízkoenergetických dietách (LED, Low Energy Diets), které jsou definovány jako diety s kalorickým příjmem mezi 800 a 1200 kcal/den. Ještě přísnější diety, 800 a méně kcal/den, se pak nazývají velmi nízkoenergetické (VLED). Tyto diety se pečlivě sestavují tak, aby pokryly potřeby organismu v oblasti příjmu bílkovin, tuků i sacharidů a také vitamínů, minerálů a stopových prvků – nejde tedy o náhodný výběr potravin či nutrientů.
Mýty a legendy
Pavel Bielik, autor zmíněného seriálu, před „drastickými“ nízkoenergetickými dietami varuje: „Když člověk dodržuje tak nízký kalorický příjem, zhubne, ale je otázka, z čeho hubne a jaký je jeho dlouhodobý cíl. […] když začneme držet dietu, při níž přijímáme 800 kalorií denně, začne se v našem těle dít spousta nepříjemných věcí.“
Následuje dlouhý výčet předvídatelných problémů, který by od hrátek s nízkoenergetickými dietami („jezení pod bazál“) odradil i otrlého čtenáře – od dehydratace přes „jojo efekt“ a ztrátu paměti až po zbytečné ztráty svalové tkáně.
Tyto nepřesné představy o nízkoenergetických dietách by asi za normálních okolností bylo možné přejít. Bohužel však autor relativně přesně popsal nejčastější mýty a legendy, které se kolem nízkoenergetických diet rozmáhají nejen ve fitness komunitách, ale také