Putin opět přitáhl americkou pozornost k Evropě, brzy se ale vrátí k Číně. EU přitom není připravena jednat sama za sebe
Komentář Petra Tůmy: Aktuální dění okolo Ukrajiny potvrzuje důležitost transatlantického spojenectví. Když nyní Putinovo Rusko ohrožuje východní sousedství Evropské unie – a potažmo bezpečnostní uspořádání celého kontinentu –, postavily se do čela snah o řešení této krize Spojené státy. Špatná zpráva ale je, že Evropská unie stojí stranou.
Opět se ukazuje, že Evropa není schopna dostatečně účinně odpovídat na podobné výzvy. A není to proto, že by nás Američané nějak předběhli či obcházeli. Naopak, během posledních jednání s Rusy se snažili o maximální transparentnost vůči evropským spojencům. Evropa není dostatečně akční a svorná (jakkoli je jednotnější, než se běžně prezentuje v médiích).
Moskva se navíc chce mocensky bavit především s Washingtonem, a tak posílit svůj obraz na mezinárodní scéně. Unie pro ni není partner a dává to ostentativně najevo. Čerstvě obnovená jednání Normandského formátu – kde Ukrajina jedná s Ruskem za přítomnosti Francie a Německa – by se měla prozatím týkat pouze implementace Minských dohod, tedy řešení konfliktu, který vypukl na Donbase v roce 2014, jakkoli se čím dál více spekuluje, že právě kompromisy ve věci naplňování dohod z Minsku by nakonec mohly být tím, co Putin ze současné eskalace napětí může vytěžit, rozhodne-li se vojensky neintervenovat.
Strategická závislost
Strategická a obranná závislost Evropy na Spojených státech byla vystavěna na půdorysu
