Kam se ztratilo Německo? Unijní motor Paříž–Berlín jede během krize kolem Ukrajiny jen na jeden válec
Komentář Petra Fischera: Kam se ztratilo Německo? ptá se v poslední době celá Evropa, když sleduje rostoucí napětí na ukrajinsko-ruských hranicích, jehož klidnění se Němci spíše vyhýbají.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Německo je pořád tady, odmítá kritiku německá vláda, vždyť ministryně zahraničí Annalena Baerbocková byla v Moskvě i v Kyjevě a spolkový kancléř Olaf Scholz lítá mezi Washingtonem a Moskvou. S nadsázkou chápané „lítá mezi“ je asi opravdu to nejpřesnější vyjádření současné pozice Německa: Scholzova vláda chce být zadobře se všemi, ale s nikým si také raději moc nezadat. Dalo by se tomu říkat „politika nezaujatosti“.
Po dvou měsících ve funkci nepanuje v Německu s kancléřovým výkonem velká spokojenost. Důvěra v něj se zmenšuje, ale není to dáno špatnou zahraniční politikou. Ta je při hodnocení kancléře spíše přehlížena. Ne že by na ní nezáleželo, podstatnější jsou ale způsoby, jakými se nová vláda vyrovnává s energetickou krizí, covidem, s inflací a její zelenou složkou.
Němci zkrátka raději pečlivě sledují fleky na svých košilích, než by se podrobně zajímali o to, jak je ovlivňují ruské díry v ukrajinském kabátě. Zahraniční politika přitom měla být jedním z důležitých tvůrčích přínosů nové Scholzovy vlády. V koaliční dohodě i vládních dokumentech se píše o nové roli Německa, které chce být unijním lídrem a spojovat ještě těsněji Evropu, která si zaslouží být na mapě světa mnohem více vidět. Bohužel ve chvíli, kdy Německo v ukrajinské krizi má možnost, ba povinnost tento slib naplňovat, se neděje nic.
Typická v tomto ohledu byla i návštěva Olafa Scholze v Bílém domě. Po tříhodinovém rozhovoru s Joem Bidenem se k sankcím a politickému nátlaku na Rusko vyjadřuje zhusta americký prezident, Scholz jen tu a tam přikyvuje a slibuje podporu sankcí. Ještě tristnější je chvíle, kdy americký prezident vyhlašuje, že když Rusko napadne Ukrajinu, může se rozloučit s projektem plynovodu Nord Stream 2. K této klíčové věci německé zahraniční politiky Olaf Scholz v Bílém domě mlčí a z jeho tváře by se dalo vyčíst, že souhlasí, zrovna tak, jako že je proti.
Německé noviny si samozřejmě této trapné, až ponižující chvilky všimly a daly Bidenovi i Scholzovi co proto. Americkému prezidentovi za to, že rozhoduje o německých projektech, jakkoliv se naplňují ve spolupráci s ruskou státní firmou; kancléři pak proto, že se proti Bidenově aroganci neohradil a nevyjádřil k věci svůj vlastní postoj. Ale existuje vůbec něco takového jako Scholzův postoj? Samozřejmě existuje, jen je právě teď, kdy u hranic s Ukrajinou stojí ve zbrani 130 tisíc ruských vojáků, trochu nepatřičný. Scholz si totiž dál soustavně myslí, že Nord Stream 2 není politika, ale byznys a neměl by se do politiky vtahovat. Ani z ruské, ani z americké strany.
Německo potřebuje více plynu, mimo jiné proto, aby
