Stát se vrací. Proč je to nevyhnutelné, ale proč to může být i problém
Komentář Ivana Mikloše: V souvislosti s pandemií a klimatickou krizí jsme mimo jiné svědky čím dál rychlejšího a výraznějšího opětovného vzestupu významu a role státu v ekonomice.
Zajímavé je, že to platí nejen ve vyspělých demokraciích s tržním hospodářstvím, ale také například v Číně. V demokraciích je to dáno poptávkou zdola, kterou se politici řídí ve snaze udržet si (nebo znovu získat) moc; v autokratické Číně to tlačí „poptávkou shora“, která je ale alespoň do určité míry diktována podobnými pobídkami jako u demokratických politiků – snahou autokrata udržet si moc.
Tomuto tématu, které se (ať už chceme, nebo ne) týká i nás, byla před několika týdny věnována speciální příloha časopisu Economist. Pro pochopení toho, proč je obnovení růstu vlivu státu na jedné straně nevyhnutelné, ale na druhé straně také riskantní, je užitečný krátký exkurz.
Výrazné zvýšení role státu v ekonomice přicházelo vždy po zlomových historických událostech, jakými ve 20. století byla velká hospodářská krize v letech 1929–1933 nebo druhá světová válka. Poválečný růst vlivu státu (zejména v Evropě) byl ovlivněn také rozšířením komunismu v sovětském bloku, a to jak přímo v komunistických zemích, tak nepřímo i na Západě, který reagoval na růst poptávky po paternalismu, přerozdělování a solidaritě.
V 70. letech ale model silného státu stále více narážel na své limity, které se projevily poklesem dynamiky růstu a vysokou inflací (tzv. stagflací). V reakci na to se na počátku 80. let 20. století prosazuje „neoliberalismus“, reprezentovaný zejména Ronaldem Reaganem a Margaret Thatcherovou.
Tento trend ústupu státu z ekonomiky byl dále posílen pádem komunistických režimů s centrálně plánovanou (a tedy zcela státem řízenou) ekonomikou, jakož i rychle se rozvíjejícími informačními technologiemi a globalizací.
Dvě fáze růstu vlivu státu
Opětovný růst vlivu státu na ekonomiku zatím probíhá ve dvou fázích. První začala
