Profesorka práv: Nemůžeme říkat, že svoboda je tu jen pro názory, se kterými souhlasíme
Ve stěžování si na omezování a cenzuru názorů odvedla konzervativní média o dost lepší práci než ta liberální, říká americká profesorka práv a lidskoprávní aktivistka Nadine Strossenová. S odkazem na studium příkladů a zákonů z celého světa i americké historie upozorňuje, že cenzura, leč dobře míněná, zkrátka nefunguje, a kriticky se přitom dívá na všechny strany politického spektra. „Prohibice je vždy odsouzena k neúspěchu,“ vysvětluje. Nejlepší obranou proti nenávisti je podle ní totiž svoboda slova.
„Zdá se mi, že pro svobodu slova tu máte opravdu hlubokou vášeň. Lidé ji neberou jako samozřejmost. Možná to ale není tak překvapivé, když s přímou represí máte o dost čerstvější zkušenost než my,“ popisuje mi první dojmy z návštěvy Česka americká aktivistka a právnička Nadine Strossenová. Důvodem cesty do Prahy je především její kniha Nenávist: Proč bychom se jí měli bránit pomocí svobody projevu, nikoli cenzurou, která nedávno vyšla také v češtině.
Za největší hrozbu pro svobodu projevu prý považuje nedostatek porozumění a veřejné podpory, i proto ji český zájem o svobodu slova inspiroval a svým přátelům v USA o něm nadšeně vypráví.
„K ilustraci principů svobody projevu používám sice první dodatek americké ústavy, věnuji se ale univerzálním principům, které mají podporu napříč celým světem,“ vysvětluje ještě předtím, než začnu klást první otázky.
Co se v rozhovoru také dočtete:
- Proč cenzura prakticky nikde na světě prokazatelně nefunguje, i když je dobře míněná.
- Na kom leží důkazní břemeno v případě omezení svobody slova.
- Jak moc debatu zamotaly sociální sítě, jak narušují autonomii nás všech.
- Kdo a proč je ve svém stěžování si na stav věcí víc slyšet.
V knize píšete o zákonných úpravách, negativech restrikcí, vágních definicích, příkladech z různých zemí – nic z toho není jednoduché čtení s jasným vyzněním a na složité otázky nemáte vždy zcela zřejmé odpovědi. Často mě při čtení napadalo, jak lehce by někdo mohl vaše slova vytrhnout z kontextu a zneužít. Jak pracujete s touhle možností?
Mám ráda výrok, který byl dlouho připisován Voltairovi – v poslední době se ale mluví o tom, že za ním stojí žena, která napsala jeho životopis – a zní: „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale do smrti budu bránit vaše právo to říkat.“ V sázce je vždy základní princip, který vytváření výjimek jen oslabí. Nemůžu přece říkat, že svoboda je tu jen pro názory, s kterými souhlasím.
Svobodu projevu neobhajuji jako cíl sám o sobě, ale jako
