Deník N

Nabídli mi návrat, ale vedení rozhlasu nevěřím ani slovo. S Pawlowskou pracovat nebudu, říká Černý

Hudební publicista Jiří Černý. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Hudební publicista Jiří Černý. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Hudební publicista Jiří Černý má po třinácti letech a stovkách odvysílaných pořadů skončit v Českém rozhlase. Jenže oznámení o jeho vynuceném odchodu vzbudilo takovou vlnu nevole, že rozhlas couvl a znovu nabízí slavnému novináři cestu zpět. „Samozřejmě si to budu velmi rozmýšlet,“ řekl v rozhovoru pro Deník N.

Český rozhlas s vámi ukončil spolupráci a vyvolalo to velké reakce u veřejnosti…

Teď to vypadá, že se do rozhlasu vrátím. Byl jsem přesvědčený, že ve vedení rozhlasu jsou splachovací. Ale ty tisíce lidí, které mě podpořily… Koukal jsem se na to a tam jsou neuvěřitelná jména. Ústavní soudci, rektoři… V životě by mě nenapadlo, že je to zajímá.

Asi se není co divit. Když chtěli v Českém rozhlase zrušit glosu Jiřímu Stránskému, zvedla se taky vlna nevole.

Když jsem viděl, jak se chovali naprosto netečně k Petru Fischerovi… Tehdy jsem si říkal: „Těm je všechno jedno.“ A říkám si to pořád. Mám domluvenou schůzku. Ondřej Nováček (programový ředitel ČRo, pozn. red.) se chtěl sejít hned. Na to zaprvé nemám moc čas, zadruhé jsem si říkal, když oni mě nechali krvácet dva měsíce, tak ať se teď chvíli taky smaží. Za čtrnáct dní si navíc mohou myslet už zase něco úplně jiného. Z téhle party nevěřím nikomu ani slovo. A rozhlasová rada, ve které je Vítězslav Jandák a podobné kreatury?

Za posledních třináct let 551 autorských pořadů. A ze dne na den vyhazov. Tedy vyhazov, kterému se říká neprodloužení smlouvy. A rovnou k narozeninám.

Tak ono to nebylo doslova ze dne na den. Od té doby, co odešel z funkce ředitele Dvojky Jiří Vejvoda, se mnou už žádný šéf nikdy nejednal. Vždycky všechno vzkazují přes režisérku Veroniku Rezkovou, která je tedy skvělá. Už loni zjara mi po ní vzkázali, jestli bych to nedělal za poloviční honorář. A to bylo zrovna v době, kdy stávkovali zdravotní sestry, šoféři, kdekdo. A já jsem měl jít ze čtyř tisíc najednou na dva tisíce za pořad. Protože ten pořad mám rád, dva dny jsem o tom přemýšlel a pak jsem vzkázal, že ne. Oni mi zas vzkázali, že mi tedy tu termínovanou smlouvu prodlouží do konce roku, což udělali. Před koncem roku tady v rozhlase už kdekdo věděl, že se s ním rozloučí, protože lidem nabízeli, ať sami dají výpověď.

To je zvláštní, že vám nabídli poloviční honorář – zrovna loňský rok rozhlas skončil se ziskem 23 milionů korun. Má se takto chovat veřejnoprávní instituce? Honit čísla, tabulky, poslechovost za každou cenu?

Já nevím. Pamatuji si jiné časy. V těchto věcech se nevyznám, ale zkrátka jsem věděl, že moje postavení je značně nejisté. A v době, kdy už kdekdo z mých spolupracovníků externistů na Dvojce od nich dostal padáka, já pořád ne. Ale pak někdy koncem listopadu už i já… Veronika mi to zase vyřizovala. Na Štědrý den…

Vánoční dárek – poslední odvysílaný pořad.

To jsem už věděl, že to bude poslední.

Pojďme tomu příběhu zkusit porozumět. Mělo někdy vedení rozhlasu, které si teď stěžuje na klesající poslechovost Dvojky, jakoukoli připomínku k vaší práci?

Ne. Ani kladnou, ani zápornou.

A co z toho plyne? Že se vedení rozhlasu nezajímá o obsah, ale jen o ta čísla?

Takhle to vypadá. Ale já do vnitřní struktury rozhlasu nevidím. Na mě to dělá dojem, že si s tím vůbec nevědí rady, protože Halina Pawlowská není v téhle situaci řešení.

Má vás nahradit Halina Pawlowská?

Ano. Tedy ne že by měla být konkrétně v mém čase, ale ona má být vlajková loď Dvojky. Mám pocit, že ona je už hodně

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

V tomto okamžiku nejčtenější