Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

„Ta nemoc postihne celé tělo, byla to bezmoc.“ Komička Adéla Elbel o tom, jak její dcera přežila PIMS

„Udělat si z něčeho legraci není bagatelizace. Když víte, že něco dopadlo dobře, uvolníte se a získáte větší lehkost. Ano, dokážu i tuhle zkušenost využít ve stand-upu. Teď ale cítím jen neskutečnou pokoru a vděk.“ Adéla Elbel. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N
„Udělat si z něčeho legraci není bagatelizace. Když víte, že něco dopadlo dobře, uvolníte se a získáte větší lehkost. Ano, dokážu i tuhle zkušenost využít ve stand-upu. Teď ale cítím jen neskutečnou pokoru a vděk.“ Adéla Elbel. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N

„Ufff, přežije to,“ řekla si Adéla Elbel po pěti náročných dnech, kdy její sedmiletá dcera na ARO v motolské nemocnici bojovala o život. Patří k (jinak úplně zdravým) dětem, které si „vylosovaly černého Petra“ a pár týdnů po bezpříznakové nákaze koronavirem se u nich rozvinul PIMS, tedy syndrom zánětlivé multisystémové odpovědi. Komička se rozhodla o těžkých dnech v nemocnici mluvit. „O následcích, které si děti nesou – ať už z onemocnění, nebo pak kvůli PIMS – se moc nemluvilo. Vše vždy překřičeli fanatičtí odpůrci očkování.“

V rozhovoru se mimo jiné ptáme:

  • Co je to PIMS a kolik dětí postihuje?
  • Která chvíle byla pro matku nejtěžší?
  • Jaká je další prognóza?
  • Chrání před PIMS očkování?
  • Jak se Vilma cítí? Ví, že se hrálo o její život?
  • Dokáže komička těžkou zkušenost přetavit do stand-upu?

„Zpět na JIP! Jipí. 14. den nemoci, 12. den v nemocnici, z čehož 9 na ARO, je konečně opravdu lépe. Kyslík už proudí jen ze vzdálené trubičky a před námi je cesta dát tělo po náročném boji zase dohromady. Je plné kortikoidů a nejvostřejších léků na všechno. (Vilmin průběh byl nadmíru těžký, léčba se prodlužovala a lékaři sáhli skoro až na hranici možných léků.) Žije díky tomuhle brutálnímu koktejlu, proti kterému je ředěná vakcína taková limča pro mimina. Je neuvěřitelné, jak skvělou úroveň medicíny tu máme. Personál @fnmotol je navíc neskutečně lidský. Děkujeme a zůstáváme s vámi (fyzicky už snad jen pár dní).“

Toto jste napsala o víkendu na svůj Facebook. Všem, kdo jsme váš příběh sledovali, se ulevilo. Ty, kdo ho neznají, ale možná překvapí ta radost v první větě, že je Vilma už „jen“ na JIP. Po devíti dnech na hadičkách na ARO je to ale samozřejmě obrovský mezník. V kterém momentě jste se vy sama jako máma uklidnila, že už se to zlomilo a s Vilmou je to na dobré cestě?

Jakmile dceři zafungovala léčba a ona se začala pomalu cítit lépe. Dcera měla velmi těžký průběh nemoci a na léky zareagovala později, než je obvyklé.

Léky na PIMS, které Vilma dostávala, se prý podávají běžně tři dny a maximálně pět dní. Každé dítě je jiné a ne každému se uleví hned po třech dnech. U nás to bylo pět náročných dní na ARO, kdy jsem už pak konečně mohla říct: Ufff, přežije to. Ale léčba stále není u konce. Lékaři dceři pomalu snižují doteď šílené dávky léků a pak má před sebou ještě dlouhou rekonvalescenci.

Kdy naopak byla krize? Kdy vám bylo nejhůř?

Pro rodiče je vždy nejtěžší vidět nemocné dítě a nevědět, co mu je. U nás se nemoc maskovala nejdřív za virózu, pak za zánět slepého střeva, potom se léčil covid a až po pěti dnech, kdy bojovala s nemocí a léky nepomáhaly, se přišlo na to, že má PIMS.

Nejtěžší chvíle ale byla poté, co jí na chvíli lék na tohle onemocnění zabral a mně se zase vrátila ta moje holčička. Během dne ale opět vadla a k večeru už mi odcházela pod rukama. Začalo jí selhávat

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Covid-19

Rozhovory

Zdravotnictví

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější