Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Můžete si doma vyrobit antihmotu?

Ano, opravdu jsou radioaktivní. A dokonce jsou zdrojem antihmoty, máte-li dvě hodiny času. Foto: Adobe Stock
Ano, opravdu jsou radioaktivní. A dokonce jsou zdrojem antihmoty, máte-li dvě hodiny času. Foto: Adobe Stock

Otázka: Rád bych si doma připravil trochu antihmoty, je to možné?
Odpověď: Je. Kupte si kilo banánů.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Než se dostaneme k antihmotě, musíme si povědět něco o hmotě. Veškerá hmota se skládá z atomů. Vzduch, voda, káva a šálek, vaše tělo, planety a hvězdy, to všechno jsou jen atomy a prázdnota mezi nimi. Atom si obvykle představujeme jako maličkou sluneční soustavu, kde se na místě Slunce nachází jádro složené z protonů a neutronů, na místě planet pak elektrony. O této představě se už skoro sto let ví, že tak docela neodpovídá realitě, lepší kompromis mezi přesností a názorností však ještě nikdo nevymyslel, takže se používá dál. (Viz též lži-dětem.)

Elektrony jsou nabité záporně, jádro atomu kladně. Opačné elektrické náboje se přitahují. Díky tomu drží atom pohromadě.

Proč jsou elektrony záporné a protony kladné? Žádné znaménko na sobě namalované nemají. Ve výzkumu elektřiny prostě musela nastat chvíle, kdy někdo přišel a řekl: tomuhle budeme ode dneška říkat plus, tomuhle minus. Stalo se to mnohem dříve, než kdokoliv věděl o nějakých protonech a elektronech – jakmile pochopíte, že existují dvě opačné polarity, nějaký název jim dát musíte. Rozhodnutí učinil Benjamin Franklin, americký politik, novinář, vynálezce a tak trochu také fyzik, někdy kolem roku 1750. Jako záporný označil náboj, který získá jantar třený kožešinou (slavná „ebonitová tyč třená liščím ohonem“ je v podstatě totéž, ebonit je tvrdá přírodní pryž, tedy pryskyřice, tedy jantar), znaménko plus tak zbylo pro náboj na skle třeném hedvábím.

Po jantaru – kvůli jeho schopnosti nabít se – pojmenovali koneckonců elektřinu jako takovou: řecky se jantar řekne elektron.

Z dnešního hlediska by byl Franklin býval udělal lépe, kdyby

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Věda

V tomto okamžiku nejčtenější