Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Mindfulness není o pocitu. O nekonečném štěstí už vůbec ne, říká psycholožka z Oxfordu

Díky mindfulness si dokážeme lépe uvědomovat příjemné momenty, kterých bychom si jinak nevšimli – krásný západ slunce, hezké květiny u cesty, člověka, který se na nás srdečně usměje, říká Baerová. Foto: Braedon McLeod/Unsplash
Díky mindfulness si dokážeme lépe uvědomovat příjemné momenty, kterých bychom si jinak nevšimli – krásný západ slunce, hezké květiny u cesty, člověka, který se na nás srdečně usměje, říká Baerová. Foto: Braedon McLeod/Unsplash

„Lidé si často myslí, že u mindfulness cvičení mají cítit klid, že stačí zavřít oči a budou se cítit blaženě. Ve skutečnosti je ale mindfulness o tom, že si uvědomujete cokoli, co se ve vaší mysli a těle děje – někdy i nepříjemné myšlenky, smutek, hněv a strach –, a zkusíte se na ně podívat otevřeně, zvědavě a vlídně,“ říká Ruth Baerová, klinická psycholožka a odbornice na mindfulness z Oxfordské univerzity.

V rozhovoru se mimo jiné dočtete:

  • Jaký moment ji přesvědčil o tom, že má mindfulness místo v akademickém výzkumu?
  • Co vlastně mindfulness je – schopnost, osobnostní črta, dočasný stav?
  • Proč je běžné, že u mindfulness cvičení cítíme i negativní pocity?
  • Jak začít s mindfulness tak, abychom si neublížili a nezklamali vlastní očekávání?
  • A jak lze mindfulness cvičit například u mytí nádobí?

Hned na úvod se přiznám k něčemu, za co se teď před vámi trochu stydím: až donedávna jsem si u slova mindfulness představila jen něco na pomezí světa seberozvoje a tradic východních kultur. Teprve když jsem narazila na vás, zjistila jsem, že se tématu věnují i výzkumníci na nejlepších univerzitách na světě. Jak často se vám stává, že musíte lidem vysvětlovat, že nejste žádná koučka, ale ve skutečnosti se věnujete skutečné vědě na katedře psychiatrie?

Mám pocit, že dnes už lidé docela chápou, že je mindfulness seriózním předmětem zkoumání a že ji lze kromě tréninku dovedností využít i v klinickém prostředí. Ale nevím, možná je to tím, že žiji v jakési bublině.

Musím ale přiznat, že když jsem se jako akademička začínala mindfulness věnovat, sama jsem se bála, co si mí kolegové pomyslí.

Ve vaší knize Practicing Happiness jsem se dočetla, že předtím než jste mindfulness začala v 90. letech vědecky zkoumat, byla jste i vy sama poměrně skeptická. Proč?

V pracovním i soukromém životě jsem se hodně opírala o vědu a zároveň jsem o mindfulness vůbec nic nevěděla. Pamatuji si, že když jsem se o ní doslechla poprvé, okamžitě mě napadlo: to zní příliš buddhisticky, nábožensky. Nedokázala jsem si představit, jaké místo by si mohla mindfulness najít v kognitivně-behaviorální psychologické léčbě, která se opírá o vědecké důkazy.

Kdy tedy pro vás nastal moment, kdy jste si uvědomila, že v ní mindfulness to místo má?

Bylo to v době, kdy jsem

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Psychologie

Rodina a vztahy

Rozhovory

Česko, Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější