Ohmův zákon a plže nemusí znát každý. Dnes se rozhoduje, jak se bude žít v roce 2070
Komentář Ondřeje Šteffla: O podobě příštího světa víme překvapivě mnoho, ale při plánování budoucnosti školství to ignorujeme. Školství chce udržet současný stav, změnám se brání. Projevuje se to v práci na Rámcových vzdělávacích programech.
Ve školství stále znovu a znovu řešíme aktuální, leč dílčí problémy: obědy pro děti zdarma, jak BIS zasahuje do výuky dějepisu, příplatky třídních učitelů nebo povinnou či nepovinnou maturitu z matematiky (a tak dál a tak dál, jak to den přináší). Z hlediska jednotlivce teď a tady to mohou být důležité věci, ale z hlediska budoucnosti školství je to jen pěna dní. Zásadnější, strategické otázky dlouhodobého rozvoje vzdělávání necháváme stranou.
Úkolem školy je připravit děti do života. Jistěže to není jen úkolem školy a jistěže to není její úkol jediný – škola má mimo jiné také udržovat kontinuitu a soudržnost společnosti –, ale je to úkol navýsost důležitý. Klíčovou otázkou tedy je, do jakého světa vyrostou děti, které dnes chodí do školy, a čím je máme do tohoto světa vybavit. A odpověď na ni neznáme.
Nevíme, jak bude vypadat svět ani za deset let, natožpak v roce 2070, kdy dnešní žáci školou povinní budou ještě chodit do práce. Co zůstane, co se změní, co z toho, co dnes děti učíme, bude stále potřeba. Něco však přece jen víme, a je toho překvapivě dost. Víme, co je ve výuce už dnes zcela očividně zbytečné. U čeho je naopak jasné, že bude třeba, a dnes to chybí. Je obtížné takové otázky řešit, ale ne úplně nemožné. Ale ani tím, co víme
