Částečný součet: dnes hlavně o hvězdách. Na obloze i v žebříčcích popularity
Co se do mých jiných článků v Deníku N nevejde, to najdete každý týden tady. Dnešní Částečný součet obsahuje něco málo o variantě viru omikron BA.2, ale řeč bude hlavně o pulsarech a Neilu Youngovi.
Astrofyzikům se otevírá nový způsob, jak měřit gravitační vlny putující vesmírem – chvění samotného prostoru a času. Jestli vás aspoň občas zajímá věda na hranicích svých možností, posouvání lidského poznání za dosavadní krajní mez, pak je tohle pro vás, stejně jako pro mne, zpráva týdne. Napřed si ale dáme rozcvičku.
Stručně o věcech, o nichž stačí stručně
- Dvaadvacetiletý kluk doma v garáži vyrábí vlastní čipy. „Možná je to přehnané sebevědomí, ale já to vidím tak, že když na to dokázal přijít někdo jiný, dokážu to taky, i když mi to možná bude trvat trochu déle,“ říká. Zatím se dostal na 1200 tranzistorů, ale kapacitu znásobuje rychleji než Intel.
- Kočkám se prý v důsledku domestikace zmenšuje mozek. (Lépe nedomýšlet do důsledků.)
- Dvanáct technologických vylepšení těla obodovaných podle užitečnosti na stupnici od jedné do deseti. Zajímavost tomu dodává hlavně to bodování.
- Věda o trvanlivosti bublin. (Skutečných, naplněných plynem, ne těch informačních.)
- Brainstorming jako technika generování nápadů je prý nesmysl. (Zajímavé, ale nesouhlasím, mám opačnou zkušenost. Co vy?)
- Proč jsou některá slepičí vejce hnědá a jiná bílá? (Jestli to víte, můžete se mi vysmát, pro mě to byla novinka.)
- Přispěla masitá strava k „polidštění opice“? (Sporné.) A kolik zemědělské půdy bychom ušetřili, kdybychom nejedli maso? (Také sporné, obojí ale velmi zajímavé.)
- Vědci z Jihočeské univerzity objevili v Etiopii nový druh myši.
- Den na Marsu je o 39,5 minuty delší než na Zemi. Jak nejlépe měřit místní čas? NASA používá překvapivou metodu. Marsovský den dělí do 24 hodin, hodinu do 60 minut, minutu do 60 sekund – a sekunda je o 2,75 % delší než ta „naše“. (Jaké hodinky bude mít jednou na ruce Elon Musk?)
Stručně o věcech, které by si zasloužily víc
Webbův teleskop dorazil na místo určení, tedy do Lagrangeova bodu L2 soustavy Země–Slunce, půldruhého milionu kilometrů od Země. Teď ho čekají čtyři měsíce seřizování a technických testů, než začne plnohodnotné pozorování. Nějakou dobu bude také trvat, než se infračervené detektory spolehlivě vychladí na provozní teplotu. Kalibračním terčem, na němž budou astronomové ověřovat
