Toho chci na Hradě, je stejně špatný jako já
Glosa Evy Kiesler Klementové: „Zvlášť prezident je pouhou figurkou – není držitelem pražádné moci. Vybírá ho vláda, avšak kvality, jimiž se má vyznačovat, rozhodně nejsou vůdcovské schopnosti, jde tu spíše o schopnost pobuřovat. Proto je za prezidenta vybírán vždycky sporný typ – provokativní a zároveň fascinující. Jeho úkolem není moc vykonávat, nýbrž odvracet od ní pozornost.“
Já bych volil toho Janouška, nebo jak se jmenuje, aspoň bude legrace! Je prostě jinej, chápeš, bude to zajímavý! A co teprve Tomio, to by byla show! Zájezdy plyšáků do Sněmovny třeba. Nebo ta právnička – měli bychom za prezidentku krásnou blondýnu a Slováci by se na nás nemohli vytahovat! Trošku oživení do té politiky, začíná to být otrava, seriózní pánové jako Fiala a předtím Drahoš, prosím vás. Kdo se na to má koukat, mámo, přepni to, vždyť je to nuda.
Podobně roli prezidenta pojímal ve Stopařově průvodci po galaxii Zafod Bíblbrox, jehož úvaha zazněla v úvodu tohoto textu, a mělo to vcelku úspěch. Vůbec se neorientoval, byl zběsilý a třeskutě zábavný.
Co vlastně mají figurky zvané prezidentští kandidáti představovat?
