Psycholožka radí, jak u dítěte pěstovat zdravé sebevědomí: ze slov „ty jsi šikovný“ nic reálně nemá
Zatímco se v minulosti ve výchově kladl důraz spíše na disciplínu a pocity se držely pod pokličkou, dnes je už normou něco úplně jiného. „V podstatě žijeme v luxusní době, kdy se můžeme víc zabývat i emocemi a pocity svých dětí,“ říká psycholožka Jana Račková Vyskočil. Přesto mnozí rodiče ve výchově tápou a nevědí, jak vést dítě životem tak, aby z něj jednou vyrostl dospělý člověk se zdravým sebevědomím.
V rozhovoru se dočtete:
- jaký je rozdíl mezi sebevědomím a sebeúctou
- jak můžeme u dítěte napomáhat rozvoji sebeúcty
- zda mohou nesebevědomí rodiče vychovat sebevědomé dítě
- jaký vliv mají na dítě pochvaly a tresty
- jak se může nízké sebevědomí podepsat na duševním zdraví.
Připisují dnes rodiče dostatečný význam sebevědomí dítěte? Ještě donedávna se totiž sebevědomí nepovažovalo za plus, dokonce se někdy zaměňovalo s namyšleností. Přetrvává tento mýtus u některých rodičů ještě dnes?
Občas se s tím setkávám. Tento mýtus ale může vyplývat hlavně z toho, že někdy vnímáme sebevědomí příliš úzce – jen jako vnější projev.
Sebevědomí je ve skutečnosti velmi široký pojem, ale často se zaměňuje za sebeúctu. Mluvit jen o sebevědomí, které se projevuje navenek, je podle mě trochu škoda. Mnohem důležitější je mluvit právě o sebeúctě jako o vnitřní hodnotě. Člověk může navenek působit velmi sebevědomě, může mít velkou odvahu, může vlastnit třeba deset aut, ale ve svém nitru nemusí mít téměř žádnou sebeúctu, nemusí mít zdravý vztah sám se sebou.
Žádnému rodiči zřejmě nejde o to, aby jeho dítě mělo jen navenek nafouknuté ego – tomu se chtějí spíše vyhnout. Myslím si, že každý rodič chce ze svého dítěte vychovat člověka s dobrou sebeúctou. To znamená člověka, který se dokáže zastat svých potřeb, zná své hranice, a když mu je někdo narušuje, umí se ozvat a zastat se sám sebe.
Proč je dobré vědět, že se možná mýlíte
Je jasné, že se zdravým sebevědomím se nerodíme. Kde se tedy bere?
Ano, se sebevědomím ani se sebeúctou se opravdu nerodíme. Rodíme se ale do určitého prostředí a naše sebeúcta se utváří na základě toho, jak nás toto prostředí formuje, jak na nás pohlíží naše okolí a jak se k nám chovají jiní lidé.
Sebevědomí je vlastně vědomí o sobě samém, o svých dobrých vlastnostech a schopnostech, ale také o svých limitech – ale s respektem k těmto limitům.
Jak vlastně tento respekt vzniká?
V raném dětství hraje klíčovou roli to, zda
