Deník N

Bez Petříčka, nebo s Petříčkem… ČSSD se moderní stranou pro 21. století už nestane

Sociální demokraté nemají zejména mladším voličům moc co nabídnout. Foto: ČTK
Sociální demokraté nemají zejména mladším voličům moc co nabídnout. Foto: ČTK

Komentář Jiřího Pehe: Sociální demokraté si na konci tohoto týdne budou na svém sjezdu v Hradci Králové volit nové vedení. Dosavadní předseda strany Jan Hamáček, který nemá vyzyvatele, by po svém boku rád viděl mladší, proevropsky orientované politiky. Slibuje si od nich, že zpět přilákají nejen některé bývalé voliče, ale především ty později narozené.

Na nadcházejícím sjezdu sociální demokracie kandiduje ministr zahraničí Tomáš Petříček na jejího místopředsedu i proto, že by prý chtěl pomoci přetvořit ČSSD ve stranu pro 21. století. Strana se podle něj má zaměřit na budoucnost, k čemuž ji mají inspirovat příklady skandinávských a některých západoevropských sociálních demokracií.

Ambice je to pěkná, moderní sociálně demokratickou stranu by Česká republika bezpochyby potřebovala. Jenže je to téměř nemožné. Už proto, že navzdory svému názvu i předválečné historii, k níž se hlásí, ČSSD, tak jak se rekonstituovala po roce 1989, nemá se sociáldemokratismem téměř nic společného a skutečná demokratická levicová strana může nejspíš vzniknout už jen mimo ni.

Česká strana sociálně postkomunistická

Dnešní ČSSD byla po roce 1989 vytvořena spojením obnovené sociální demokracie, kterou komunisté zlikvidovali v červnu 1948 násilným sloučením s KSČ, s několika postkomunistickými stranami „demokratické levice“. Bývalí komunisté v ní tedy hráli od začátku důležitou roli. Miloš Zeman, který v roce 1993 stanul v jejím čele, do strany zval i národní socialisty a členy tehdejších extrémně pravicových Republikánů Miroslava Sládka, které popsal jako zdivočelé sociální demokraty. „Z vandru domů“ lákal do ČSSD i členy komunistické strany.

Vznikla tak vpravdě postkomunistická formace, která se sice ideově zastřešila sociáldemokratismem, ale ve skutečnosti se stala do značné míry především politickým domovem pro ty, kdo kvůli své minulosti či levicovým inklinacím nestihli nastoupit do výtahu k politickému vlivu, který představovala ODS. Sám Zeman se před tím, než se v roce 1992 přihlásil k sociální demokracii, profiloval jako člen liberálně orientovaného Občanského hnutí.

Zeman sice během několika let dokázal ČSSD dovést z pozice relativně malé strany až k volebnímu vítězství v roce 1998, ale použil k tomu podobných metod jako Václav Klaus v ODS, tedy vnitrostranické vlády silné ruky hraničící s kultem osobnosti. Jeho snaha udělat z ČSSD velkou stranu poměrně rychle narazila na nechuť lidí ke stranictví a k levici po čtyřech dekádách komunistického režimu.

ČSSD tedy zůstala poměrně malou stranou, jejíž představitelé nepodléhali významnější kontrole členské základny, přitom ovšem disponovala (zejména v době opoziční smlouvy) značnou mocí, což významně snížilo její imunitu vůči korupci.

Straničtí funkcionáři a později i členové vlády, kterými se Zeman obklopil, představovali vzorek českého levicového postkomunismu: bývalými osmašedesátníky počínaje a lidmi, kteří vystoupili z KSČ až okolo listopadu 1989, konče. Je sice pravda, že jako svého nástupce Zeman prosadil jednoho z mála ryzích sociálních demokratů ve straně, Vladimíra Špidlu, ale ten ve snahách posouvat stranu k sociáldemokratismu poměrně rychle narazil.

Zeman totiž svou politikou vytvořil partaj, v níž převládl postkomunistický cynický přístup k morálce, přehlížení

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

V tomto okamžiku nejčtenější