Ponižovali ho, mlátili košťaty, zlámali mu žebra. Šikana pana X – Vietnamce v Japonsku a v pasti
Když ho kolegové napadli poprvé, rozsekli mu ret a vyrazili zub. Podruhé ho zbili košťaty, potřetí už to byla tři zlomená žebra, počtvrté řezná rána. Kolikrát si do něj jen tak praštili nebo mu nadávali, toho už se ani nedopočítá. Případ „pana X“, šikanovaného vietnamského stážisty v Japonsku, vzbudil v zemi poprask a vrhl další stín na už tak kritizovaný vládní program pro zahraniční pracovníky.
Nechá si říkat pan X. „Bude to tak lepší,“ sklopí hlavu. Červená kšiltovka mu stíní oči a tvář skrývá bílá rouška, doširoka roztažená od kořene nosu až úplně dolů pod bradu. Pravda, sedí sice před kamerou, která jeho obličej i slova přenáší přímo na tiskovou konferenci, a veřejně mluví o svém soukromí, o tak intimních věcech jako strach a bolest, ale to neznamená, že se jeho obavy rozplynuly. Koneckonců, vždyť i teď mluví z bezpečného útočiště.
Je to už několik let, co se doma ve Vietnamu rozhodl odejít z bídně placeného zaměstnání v továrně. Táhlo mu na čtyřicet a měl manželku a malé dítě, dcerku. Copak by pro ně neměl chtít něco víc? A tak se (jako mnozí další jeho krajané) rozhodl odejít za prací za hranice. Vydal se přitom cestou, která v regionu jihovýchodní Asie patří k vůbec nejpřitažlivějším: směrem na Japonské souostroví.
Tvrdá práce a pak strach
Japonsko od roku 1993 provozuje specializovaný, vládou sponzorovaný program technických výukových stáží (TITP), který nabízí pracovní příležitosti lidem z rozvojových zemí.
Na papíře má program prospívat obou stranám. Stážista v japonských firmách získá cenné pracovní zkušenosti a hlavně dovednosti, které se pak spolu s ním vrátí domů a v důsledku pomohou nejen jemu, ale i rozvoji jeho rodné země. Japonským zaměstnavatelům se zase nabízí cenná a užitečná pracovní síla, z níž se navíc při troše štěstí může vyloupnout lecjaký talent.
Zní to lákavě? Pana X to rozhodně zaujalo. A kdyby jen jeho! Předloni v Japonsku v programu TITP pracovalo přes 300 000 zahraničních stážistů. Z toho asi polovinu představovali právě Vietnamci jako pan X.
Jen škoda, že ve skutečnosti to vůbec nemusí být tak prosté jako na tom papíře. Pan X se o tom přesvědčil na vlastní
