Deník N

Nechá se Kim Trumpem přesvědčit, aby zrušil svou životní pojistku? Sotva, ale pokusí se z něj vyrazit co nejvíce

Kim Čong-un nemíní nic ponechat náhodě. Jeho armáda patří k největším na světě a zejména jaderné zbraně mu mají zajistit, že jej nestihne osud Kaddáfího a dalších diktátorů. Foto: ČTK/AP
Kim Čong-un nemíní nic ponechat náhodě. Jeho armáda patří k největším na světě a zejména jaderné zbraně mu mají zajistit, že jej nestihne osud Kaddáfího a dalších diktátorů. Foto: ČTK/AP
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Analýza Milana Slezáka: Je severokorejská jaderná hrozba reálná? Pokud ano, co přesně od KLDR hrozí – a komu? A dá se od středeční vietnamské schůzky amerického prezidenta a severokorejského vůdce čekat, že tuto hrozbu výrazně sníží, nebo že ji dokonce anuluje? To jsou nejdůležitější otázky, které Trumpův a Kimův summit vyvolává. Pokusme se na ně odpovědět.

Severní Korea dlouho trvala na tom, že její jaderný program má čistě civilní využití. Časem se ukázalo, že skutečný cíl byl jiný: sestrojení atomové bomby. Posloužil k tomu jeden ze dvou vojenských jaderných programů, které KLDR rozvinula.

Díky reaktoru v Jongbjonu – který Severokorejci sveřepě vydávali za ryze energetické zařízení, aniž ho kdy napojili na rozvodnou síť – a díky tamnímu zařízení na zpracování vyhořelých palivových článků si KLDR obstarala dostatek plutonia na několik jaderných zbraní. Kolik jich má ve skutečnosti, známo není. Odhady se dramaticky různí, kolísají mezi jednotkami a stovkami. Nejčastěji se tvrdí, že z plutonia, s nímž může Pchjongjang disponovat, by bylo minimálně deset až dvacet pum.

Severokorejci dosáhli pokroku i v obohacování uranu – což může být druhá cesta k jaderné zbrani. Tomuto postupu dal přednost Írán. Říká se, že stát, jehož vědci zvládli obohacování uranu na dvacetiprocentní úroveň, už urazil devět desetin cesty k jaderné zbrani; ta vyžaduje obohacení na zbraňovou úroveň, tedy na zhruba pětadevadesát procent.

Zálohování odstrašujícího potenciálu

KLDR s obohacováním uranu experimentovat nemusela, nepotřebovala to, dokonce ani kvůli výrobě jaderné zbraně – mohla jít dál svou osvědčenou plutoniovou cestou. Ale Severokorejci si zjevně řekli, že důležité postupy je třeba zálohovat. A tak se souběžně pustili i do obohacování uranu. Pochopitelně v přísném utajení.

Že se v Severní Koreji obohacuje uran, odhalili po delším čase Američané. Mohlo se ale jednat o součást severokorejského plánu, podle něhož si země v jistém momentu přála demonstrovat schopnost dojít k jaderné zbrani i alternativně. A zvýšit tím svůj odstrašující potenciál.

Plutonium či vysoce obohacený uran jsou pro atomovou zbraň nezbytným základem – ale aby se dala použít jako bojová hlavice, musí vědci zvládnout také její miniaturizaci. A musejí vyvinout vhodný a přesný raketový nosič. Jak je na tom Severní Korea po této stránce?

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Analýza

V tomto okamžiku nejčtenější