Víra v obydlenou dutinu uvnitř zeměkoule má dlouhou historii a v éře fake news se může kdykoliv vrátit
Hledání útěchy v nesmyslu, tak zní výmluvný podtitul populární publikace o historii víry v dutou zemi, kterou zastával i Adolf Hitler. Druhým krokem by mohla být otázka, proč jsou pro nás nesmysly útěchou.
„Byli jsme opravdu uvězněni v obrovské dutině. Její šířku jsme nemohli zjistit, protože pobřeží se táhlo do nedozírna. Ani její délku ne, protože našemu rozhledu se stavěl v cestu trochu nejasný obzor. Co se výšky týče, musila přesahovat několik mil. Opírala se snad klenba o žulové výběžky? Zrak to zjistit nemohl. V ovzduší se však vznášely mraky, jejichž výšku bylo možno odhadnout na dva tisíce sáhů, což je víc než výška oblaků pozemských. Byl to zřejmě důsledek neobyčejně velké hustoty vzduchu.“ Takto Jules Verne vylíčil ve svém sci-fi románu Cesta do středu Země tajemný prostor, který se má skrývat v nitru naší planety. U slavného francouzského romanopisce šlo jen o fikci, ale mnozí další to s podobnými teoriemi mysleli zcela vážně.
Původ tohoto konceptu a jeho vývoj ve formě dlouhých textových ukázek prokládaných komentáři chronologicky, ale nikoli zcela systematicky sleduje kniha Dutá země: Hledání útěchy v nesmyslu, a to hlavně z hlediska dějin vědy a dějin fantastické literatury.
Předmluvu k ní napsal klasik české sci-fi Ondřej Neff a jejím autorem je člověk skrývající se pod pseudonymem
