Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Jak v Británii fungují tiskoví mluvčí a proč prakticky nemluví místo ministrů

Ve Spojeném království je vyloučené, aby se mluvči – podobně jako třeba Jiří Ovčáček – zúčastnil nějaké demonstrace. Na snímku s Jaroslavem Foldynou (tehdy ČSSD, dnes SPD) a Zdeňkem Ondráčkem (KSČM) na protestním shromáždění proti zakrytí sochy maršála Koněva v roce 2019. Ilustrační foto: ČTK
Ve Spojeném království je vyloučené, aby se mluvči – podobně jako třeba Jiří Ovčáček – zúčastnil nějaké demonstrace. Na snímku s Jaroslavem Foldynou (tehdy ČSSD, dnes SPD) a Zdeňkem Ondráčkem (KSČM) na protestním shromáždění proti zakrytí sochy maršála Koněva v roce 2019. Ilustrační foto: ČTK

Komentář: Formování nové české vlády, parlamentu a personální změny na jednotlivých resortech otevřely krom jiného téma tiskových mluvčích jako obranného štítu vládních činitelů. Náš londýnský spolupracovník Ivan Kytka nabízí na následujících řádcích zkušenost britské parlamentní demokracie, která považuje komunikaci s veřejností a veřejný obraz za výsostnou povinnost přímo volených politiků.

Kompletní audioverze článků jsou dostupné v rámci klubového předplatného společně s aplikací Deníku N, která umožňuje i offline poslech. Pokud ji ještě nemáte, nainstalujte si ji do svého mobilu.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Už několik týdnů se vlekoucí „partygate“ spojená s osobou britského premiéra Borise Johnsona a jeho nejbližším pracovním okolím má zatím jedinou personální oběť. Bývalou mluvčí úřadu ministerského předsedy, exnovinářku Angelu Strattonovou. Poněkud nespravedlivé, vezme-li se v úvahu, že v podstatě jen plnila své povinnosti.

Cvičně na kameru zkoušela zdůvodnit předvánoční dýchánek s alkoholem v premiérově úřadu. Kdosi z jejího okolí si záznam uschoval a s ročním odstupem zveřejnil. Záběry dokazovaly, že v Downing Street se „pařilo“ v době, kdy obyčejní Britové – v rámci boje s coronavirem – zažívali nejtvrdší omezení osobních svobod od konce války.

Platil sice obtížně vynutitelný, ale dodržovaný zákaz vzájemných návštěv v domácnostech. Platily přísné zákazy návštěv – bez výjimek – v nemocnicích a v pečovatelských domech. Bez rozloučení a o samotě umíraly tisíce pacientů. Londýnské radnice ve stejné době rozšiřovaly narychlo chodníky a zužovaly silnice. Lidé měli předepsáno cestou na nákup nebo do lékárny bez výhrad dodržovat dvoumetrové rozestupy.

Vtipkování na téma, jak vysvětlit zkroušené veřejnosti společenský dýchánek v samém centru britské vládní čtvrti, se v takovém společenském rozpoložení neodpouští. Mimořádně vyvinutý cit ostrovanů pro spravedlnost a obyčejné fair play nic jiného ani nedovolí – nad prohřešky mocných se jen nemává rukou s tichým uspokojením, že jejich prohřešky přece poskytují automatické rozhřešení všem ostatním.

Mluvčí dobře placení za to, aby mlčeli

Rezignace Strattonové však byla překvapivá ještě z jednoho důvodu

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Británie

Média

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější