Šumavané chtějí na krvavou historii zapomenout, tvrdí autorka temné detektivky Prameny Vltavy
V šumavských lesích, kam nyní chodí turisté za krásami přírody, kdysi stával nacistický koncentrační tábor pro ruské zajatce. Proč se o něm příliš neví? „Místní nemají chuť otevírat staré záležitosti a vyměňovat pohodovou atmosféru, kterou tam postupem času vytvořili, za krvavé vzpomínky,“ říká v rozhovoru s Deníkem N spisovatelka Petra Klabouchová. Autorka, která aktuálně žije v Itálii a pracuje v hudebním průmyslu jako manažerka rockových skupin, skutečné události temné historie Šumavy připomíná v novém detektivním románu Prameny Vltavy.
Kdy jste byla na Šumavě naposledy?
Na Vánoce. Mám tam celou rodinu, žije tam již po několik generací, a tak se snažím dostat se tam alespoň jednou za rok.
Nakolik se dnešní Šumava liší od té, kterou vykreslujete v knize Prameny Vltavy?
Knihu jsem psala z aktuálního pohledu, to znamená zhruba od devadesátých let po současnou situaci. Myslím si, že od té doby tam k nějakým výrazným změnám k lepšímu nedošlo, snad s výjimkou těch čistě turistických lokalit.
Prameny Vltavy jsou sice detektivní román, ale založený na nepříliš známých historických reáliích. Vychází z toho, že přímo u pramenů Vltavy stál nacistický koncentrační tábor a nedaleko něj tajná podzemní továrna. Co všechno z toho, co v knize popisujete, se skutečně událo, a co je literární fikce?
Úplná fikce není vůbec nic. Snažila jsem se vycházet z reálných záznamů nebo alespoň vzpomínek, které se v tomto kraji předávají ústně. I proto jsem si pro zpracování tématu vybrala románovou formu, protože většina těchto vzpomínek už není oficiálně nijak doložitelná. Nechtěla jsem se s nikým dohadovat o tom, jestli to či ono bylo skutečně tak, jak si to pamatoval můj děda. Řekla bych ale, že zhruba tak devadesát procent knihy je
