S kačenkou na hlavě prohlédnout závojem reality. Jak se Matrix 4 vypořádal s kultem původní trilogie?
Filmové návraty jsou běžné, jen málokdy proběhnou s odstupem dvaceti let a týkají se tak slavného díla jako Matrix. Tvůrci nového snímku udělali zajímavý obrat, když nostalgii po předchozím díle učinili součástí děje.
Když v roce 1999 přišel do kin první Matrix, bylo to jako zjevení. Není mnoho děl z posledních třiceti let, která si vysloužila podobně kultovní status. Andy a Larry Wachovští spojili svou hyperestetizovanou obrazotvornost s poměrně akčním příběhem, na který pak navěsili takové množství kulturních, filozofických a náboženských citací, že si z nich mohl téměř kdokoliv vzít cokoliv. Od ortodoxních křesťanů přes nihilistické bobos až k new age mystikům. Západní civilizace a ekonomika se v té době docela zdárně rozvíjela, ze světa se vytratila klasická náboženství, ale moderní lidé v tomto vyprázdněném místě dál hledali něco, co je přesahuje. Proč ne tedy víra v to, že náš svět je jen zdáním a je třeba prozřít? V podání Wachowských to vyžaduje jen trochu nedůvěry v realitu a víry, že v každém z nás se skrývá božské. To zní jako docela dobrý deal.
Kyberpunk-fu
Témata a estetika kyberpunku proměnila literaturu již koncem 80. let, ale pro popkulturu to bylo pořád docela šťavnaté téma a Wachowští je zvedli ze země a nasadili mu černé brýle a naučili kung-fu.
K prvnímu dílu
