V Česku jsou kvalitní porodnice, ale i místa, odkud si ženy odnášejí dlouhodobé následky, říkají zástupkyně Ligy lidských práv
Případy násilí při porodu podle právniček Ligy lidských práv Anny Štefanidesové a Sandry Paškové už skončily i u soudu, nepodařilo se ho ale prokázat. A to ani na evropské úrovni. Soudy zatím nechtějí „ranit pachatele“ a hledají „dokonalou oběť“, říkají Štefanidesová a Pašková v rozhovoru s Deníkem N. Situace v jednotlivých tuzemských porodnicích se podle nich liší. Objevují se prý noví lékaři, kteří chtějí porodnictví změnit.
V rozhovoru se mimo jiné ptáme:
- Jaká je situace v českých porodnicích?
- Počítá tuzemská legislativa s tzv. porodnickým násilím?
- Co má dělat žena, která chce porodnické násilí řešit?
Porodnickému násilí jste se věnovala ve své diplomové práci. Jak jste se k tomuto tématu dostala?
Pašková: Tématu jsem se už dříve věnovala, setkala jsem se s ním ve třetím ročníku na právech na stáži v Lize lidských práv. Porodnické násilí jako pojem nebylo přenesené do českého prostředí a tohle mi přišlo jako dobrá příležitost.
Našla jsem zahraniční články i legislativu, která s tímto pojmem pracuje. Například ve Venezuele mají zákon o porodnickém násilí, který definuje, co to je, a vyjmenovává konkrétní věci, které pod něj spadají. Já si říkala, že by bylo vhodné tento pojem přenést do Česka a odborně s ním pracovat.
Někdy jsem měla pocit, že při pojmenovávání nedostatků v porodnictví mají odpůrci – ti, kteří popírají, že se něco jako porodnické násilí vůbec děje – pocit, že jde o