Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Rodičovství není jen o biologickém otci a matce, tvrdí režisér snímku C’mon C’mon. Moje děcko je každých šest týdnů úplně jiný člověk

Joaquin Phoenix a Woody Norman ve snímku C´mon C´mon. Foto: Tobin Yelland
Joaquin Phoenix a Woody Norman ve snímku C´mon C´mon. Foto: Tobin Yelland

Do českých kin vstupuje snímek C’mon C’mon. Deník N hovořil na loňském New York Film Festivalu s režisérem Mikem Millsem, mimo jiné obdivovatelem české filmové nové vlny. Snímek měl ve Spojených státech značný ohlas a řadu zmínek v anketách o nejlepší filmový a herecký počin roku.

Ani jsem nestačila začít nahrávat a Mike Mills se se mnou podělil o fakt, že film Věry Chytilové O něčem jiném je úžasný a silně s ním rezonuje. Mills je příkladem kalifornského progresivního intelektuála. Svědčí o tom nejen příběhy jeho filmů, ale i to, jak je ztvárnil a co jimi sděluje. Zpočátku své kariéry se věnoval spíše grafickému designu a výtvarnému umění. Pak natáčel reklamy a hudební klipy svých přátel – nyní slavných muzikantů. Tomu se věnuje nadále, ale od doby, kdy začal psát a režírovat celovečerní filmy, do nich tyto aktivity přirozeně vkládá, s notnou dávkou autobiografie. Tudíž hlavní protagonista jeho filmu Začátky je melancholický grafik, který pracuje na designu CD bookletu jedné indie kapely. A hudbu k filmu C’mon C’mon, který právě přichází na plátna českých kin, složili bratři Bryce a Aaron Dessnerovi, zakladatelé rockové skupiny The National, pro něž Mills nedávno natočil krátký film.

Příběh již zmíněného Millsova úspěšného druhého filmu o třicátníkovi, jehož otec se po ovdovění konečně rozhodne přiznat sobě i světu, že je gay, částečně inspiroval režisérův vlastní otec. Není tedy s podivem, že kdykoliv během našeho rozhovoru Mills zmíní své dítě, důsledně používá nebinární formu, aby mu nepřipisoval žádný gender, a ponechává své ratolesti

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější