A když kněz dělal kříž nad tvým tělem… K úmrtí zpěvačky Hany Horké, zacyklené debatě a naší zodpovědnosti
Komentář Jana Wirnitzera: Válka rozpoutaná na sociálních sítích smrtí zpěvačky Hany Horké nerozsoudí, kdo nese za její skon vinu. Svědčí už jen o obrovském napětí a šílené smyčce, ve které společně vězíme. A o tom, že z ní potřebujeme najít cestu, jinak se v ní udusíme.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Sedmapadesátiletá, proti covidu neočkovaná folková zpěvačka zemřela v neděli. Rodina mluví o náhlém udušení po prodělané nemoci, což by nasvědčovalo covidové embolii; dělat diagnózu od stolu, notabene novinářského, ale nejde. Skutečností je, že její syn Jan Rek obvinil přední tváře tuzemské „alternativní“ scény, že mají na rukou krev jeho matky.
Rekova slova rezonovala i díky – dnes tak bolestivé – vzpomínce na hlas, který se vryl pod kůži nám všem, kdo jsme kdy aspoň na pár koncertech Asonance byli.
Nešlo jen o takřka zlidovělé Dva havrany či Čarodějnici z Amesbury, ale třeba i o Zelené francouzské pláně („a když kněz dělal kříž nad tvým tělem / začly dudy zvolna hrát tesknou píseň,“ zní úryvek citlivého přebásnění z originálu Green Fields of France, žalujícího nesmyslné zabíjení první světové války).
České kotlině budou už pořád znít hlasem Hany Horké, i když melodie Asonance převzala, nejsou původní. Lidství v příbězích o padlých z války či o otci uvězněném za to, že za hladomoru kradl jídlo pro své děti, a v mnoha dalších se ale přece neptá, jakou řečí kdo mluví.
Kdo za to může
Pojďme si zase zvyknout nazývat věci pravými jmény, třeba to pro začátek bude k něčemu dobré. Písně umí spojovat. Covid umí zabíjet. Lidé umí
