Jak kodaňské úřady přesvědčily lidi, aby si oblíbili „podělaný ostrov“, a ještě na tom všichni vydělali
Glosa Martiny Schepelernové: Ještě nedávno sem sváželi odpadky a fekálie ze širokého okolí. Dnes se tady vyrábí elektřina a teplo pro většinu obyvatel dánské metropole, a navíc si tu můžete po celý rok zalyžovat.
Kam až oko dohlédne, nacházejí se v dánské nížině samé „obnovitelné zdroje“. Pole, kdysi řepná, přešla na výnosnější odrůdu – „pěstují“ tu solární panely. Stovky, tisíce. Větrné mlýny, jak ty vlastní, dánské provenience Vesta, či ty německé Siemens, jsou roztroušené po celém království. Na souši jich můžete potkat na čtyři tisíce, dalších pět set vyrůstá z moře. Produkují čtyřicet procent elektřiny z množství, kterou Dánsko potřebuje. A elektřina z větru je ta nejlevnější.
Dánové se svým postojem k velkým výzvám nového tisíciletí, jako je snižování CO2 a nastolení neutrálního uhlíkového stavu, řadí k obyvatelům zemí, které jsou ke změnám velmi vstřícné. Vysloveně podporují vývoj obnovitelných zdrojů, proti je pouze dvacet procent z nich. (Kantar-Gallup for Berlingske 1. 11. 2021). Přechod na obnovitelné zdroje znamená mimo jiné výhledově i konec těžby ropy v Severním moři. K ropě zády se staví i většina obyvatel v další skandinávské zemi – Norsku.
Dánové chtějí být vždy a ve všem nejlepší. Sami sebe dokonce zavázali k tomu, že
