Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Nejlepší hudba roku 2021. Velká anketa Deníku N

Bubeník Boba Dylana Winston Watson vystoupil s českou kapelou Livin Free na loňském festivalu Blues Alive v Šumperku. Foto: Blues Alive
Bubeník Boba Dylana Winston Watson vystoupil s českou kapelou Livin Free na loňském festivalu Blues Alive v Šumperku. Foto: Blues Alive

Covidový rok 2021 byl pro hudební produkci složitý, ale rozhodně ne mrtvý. Hudební znalci odpovídají na otázku, co je v uplynulém roce nejvíce zaujalo. A to nejen v hudbě populární, ale i klasické.

V rozporu s úslovím, že mezi epidemiemi múzy mlčí, se i v roce 2021 v hudbě odehrálo mnoho zásadního a zajímavého. Proto jsme – stejně jako před rokem – o výběr toho nejzajímavějšího z loňské tvorby požádali nejen interprety, ale i promotéry, pořadatele, hudební publicisty a zástupce dalších profesí, které jsou s hudbou úzce provázané. V jejich případě se zadání nevztahovalo pouze na nahrávky nebo vystoupení, ale i na fenomény, které v uplynulém roce považují za stěžejní. V tomto dílu tedy hodnocení hudebních insiderů, kteří nejsou sami hudebníci.

Roman Bělor

Ředitel festivalu Pražské jaro

V roce 2021 se dále prohloubil můj všeobecný obdiv k české kultuře jako takové, která po složitém roce 2020 opět prokázala neuvěřitelnou odolnost a vynalézavost. Ukázalo se, že kreativita a obětavost umělecká jsou spojeny i s kreativitou a obětavostí v překonávání překážek a devastujících úderů.

Takto získané zkušenosti, především ovládnutí internetu, nových technologií, nových médií a sociálních sítí, nesporně zůstanou trvalou výbavou všech uměleckých forem, nikoliv jako jejich náhrada, ale jako možná součást vyjádření, poskytování a šíření.

Jako příklad něčeho nového a nečekaného, co přinesla krize pořadatelství způsobená pandemií, mne pochopitelně napadá letošní zahájení Pražského jara. Vynucená změna nás dovedla k „last minute“ dohodě s Václavem Luksem, že Smetanovu Mou vlast převezme on se svým souborem Collegium 1704. Ačkoliv jsem byl spoluautorem tohoto řešení, byl jsem nadšen výsledkem, který předčil naše představy. Jde tedy o pozitivní příklad změny či inovace, která by zřejmě jinak čekala na svoji příležitost řadu let.

Dirigent souboru Collegium 1704 Václav Luks na zahajovacím koncertu Pražského jara v loňském roce. Foto: Michal Kamaryt, ČTK

Zdá se mi, že to urychlené sblížení s novými technologiemi a médii posílilo potřebného ducha progresivnosti v dramaturgii mnohých pořadatelů.

V oblasti klasické hudby mám radost především z obdivuhodně silné střední, ale také mladé generace výborných českých dirigentů i dirigentek. Jde již o více než desítku osobností, které nás skvěle reprezentují ve světě a stále významněji ovlivňují domácí scénu, což se i letos prokázalo: Jakub Hrůša, Tomáš Hanus, Tomáš Netopil, Tomáš Brauner, Marko Ivanović, Petr Popelka, Chuhei Iwasaki, Marek Šedivý, Marek Štilec, Marek Prášil, František Macek, Robert Kružík, Jiří Rožeň, Nikol Kraft, Alena Jelínková a další.

Mám-li vzpomenout na zcela jedinečný umělecký výkon, rád zmíním beninsko-americkou zpěvačku Angélique Kidjoovou, která byla na Pražském jaru sólistkou české premiéry Symfonie č. 12 Philipa Glasse spolu s Filharmonií Brno a jejím šéfem Dennisem Russelem Daviesem.

Ze zážitků z oblasti výtvarného umění zmíním pražské retrospektivy Toyen a Viktora Pivovarova. Co jsem ještě nestihl a na co se těším, je mnohahodinový dokument Get Back režiséra Petera Jacksona o skupině The Beatles.

Tomáš S. Polívka

Hudební publicista, externí spolupracovník Deníku N

Rok 2021 nabídl úžasné koncertní zážitky i přesto, že virus řadu akcí překazil. Možná mám tendenci nadsazovat, kvůli okolnostem si člověk živé muziky jaksi ještě více váží. Ale to zajímavější se stejně děje mimo haly a stadiony. Euforické vystoupení, jaké předvedla

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Hudba

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější