Jsem jazykově promiskuitní, prozradila na sebe nová předsedkyně Obce překladatelů Anežka Charvátová
Je špičkovou překladatelkou z románských jazyků a nedávno byla zvolena předsedkyní Obce překladatelů. „Je načase vrátit překladatelům společenský respekt,“ soudí Anežka Charvátová.
V tomto rozhovoru hovoří Anežka Charvátová o:
- myšlení v různých jazycích
- odlišnostech v překládání dříve a dnes
- důvodech, proč miluje romány Maria Vargase Llosy, ale ne už jejich autora
- překladatelích-altruistech, kteří pracují i pod cenou a rádi
„Pojďte dál a nezouvejte se! Jako v Latinské Americe!“ hlaholí překladatelka Anežka Charvátová ve svém pražském bytě, který si barvitostí a atmosférou v ničem nezadá s koloritem zemí, jejichž literaturu přináší českým čtenářům. Novopečená předsedkyně Obce překladatelů vzpomíná na pravěk, kdy se knihy překládaly bez pomoci internetu, a těší se na budoucnost, jež se navzdory umělé inteligenci bez překladatelů neobejde.
Překládáte ze tří jazyků – z francouzštiny, španělštiny a italštiny. Jste v každém z nich jiný člověk?
Rozhodně! A hlavně jsem v každém z nich jiný člověk než v češtině. Každý jazyk má určitou mentalitu, podle toho, kterým mluvím, se i chovám. Zejména v latinsko-americké španělštině jsem bezprostřednější, kontaktnější, veselejší, řeknu na sebe mnohem více věcí, které bych v češtině neprozradila.
Necítíte se v češtině trošku jako ve svěrací kazajce?
To určitě ne a nechtěla bych, aby to vůči mému rodnému jazyku vyznělo negativně. Jedná se spíše o kulturní zvyklosti, které se u nás ale taky postupně mění. Dříve třeba vůbec nebylo zvykem, aby se lidé