V Japonsku končí Nový rok, Ošógacu, teprve nyní
Japonský deník: Zdejší „Novoroční svátky“ – Ošógacu – mnohého našince příjemně překvapí. První leden v Japonsku, na rozdíl od Evropy, není skleslým dnem posilvestrovských kocovin a depresí z toho, že se už svátky skončily a před námi se rozprostírá prázdná plocha nového roku, kterou je třeba teprve popsat, a ještě se proklestit bezútěšnými mrazy, sněhy a nehostinností zimy. V Japonsku je to jiné.
Už díky podnebí je ve většině země toto období nikoli koncem, nýbrž začátkem. V Japonsku kvetou překrásné kamélie a pomalu se objevují i první kvítky meruněk ume. Svou bílou či bordovou barvou rozveselují japonskou zimu a svou krásnou sladkou vůní, která se line ze zahrádek a parků, zpříjemňují chladivý vzduch. V člověku to umocňuje nezpochybnitelné tušení, že se už pomaloučku blíží jaro.
Tím, že se Nový rok v Japonsku až do 19. století slavil podle lunárního kalendáře, stejně jako dodnes v Číně, se jeho termín – někdy kolem 1. února – už skutečně vázal k příchodu japonského jara. Když však Japonci přešli zhruba v době po roce 1870 na západní kalendář, posunuli termín Ošógacu na 1. leden, čímž některá sezonní specifika zanikla.
Ošógacu je svátkem rodiny. Je to stejná atmosféra jako
