Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Matematika volby. Jak dostat svého kandidáta do Rady Českého rozhlasu

Tak kdo dohlédne na to, co nám zahrají? Foto: Unsplash
Tak kdo dohlédne na to, co nám zahrají? Foto: Unsplash

Komentář Filipa Rožánka: Mediální výbor Poslanecké sněmovny ve čtvrtek vybral šest lidí, kteří mají slušnou šanci, že budou od letošního jara dohlížet na Český rozhlas. V Radě Českého rozhlasu, která schvaluje rozpočet a rozhoduje o generálním řediteli, jsou teď dvě volná místa. O jejich obsazení bude Sněmovna hlasovat v březnu. Čtyři finalisty tedy v tajném hlasování vyřadí, pokud se proces nezadrhne (nebylo by to poprvé). Tak se podívejme, koho tu máme.

Nejvíce hlasů dostal od členů výboru ostravský zastupitel za KDU-ČSL Ilja Racek, bývalý ředitel tamního televizního studia. Na seznamu najdeme také vydavatele firemních a městských novin Davida Soukupa, který je od loňska zastupitelem za ANO na Praze 3. Ve finále je i spisovatel a textař Jan Krůta, spoluautor normalizačního pamfletu proti skupině Plastic People a občasný moderátor nedělního vysílání na stanici Dvojka, který kandidoval už před pěti lety.

Šanci má také zástupkyně Česko-izraelské obchodní komory Zoša Vyoralová, která roky pracovala jako porodní asistentka v Brně. Uspět by mohl také bývalý šéf České advokátní komory Martin Vychopeň. A svůj mandát obhajuje končící člen Rady Českého rozhlasu Tomáš Kňourek, který své názory představuje v pravidelné rubrice na serveru Parlamentní listy. Vloni také obvinil ČRo Vltava, že v jejím vysílání zazněla pornografie.

Proč zrovna tato šestice? Matematika volby je jasná, seznam finalistů je vždy trojnásobkem volných míst. Rozhoduje také oficiálně nevyslovená proporce hlasů v radě odpovídající momentálnímu složení Sněmovny, ačkoliv se všichni tváří, že volba je v podstatě přehlídka krásy, kde rozhoduje ušlechtilost, odbornost a světový mír.

Jak najít radního

Papírově nemusí mít radní Českého rozhlasu žádné zvláštní dovednosti. Když se na začátku 90. let měnila státní média na veřejnoprávní, objevila se v rozhlasovém zákoně lidová kontrola v podobě rady, která tvoří určité nárazníkové pásmo mezi politiky a médiem. Devět lidí s mandátem na šest let má zastupovat širokou veřejnost a sledovat, jestli rozhlas plní své úkoly. Mělo se za to, že nemusí být vysloveně odborníci, ale nemají to být političtí funkcionáři. Zároveň se neoficiálně počítalo s tím, že Sněmovna rozhodne příčetně a nevybere žádné náhodné kolemjdoucí, ale jedince, kteří už za sebou mají výsledky.

Místo v radě je zároveň poměrně slušně placené. Řadový radní dnes podle zákona dostává 80 procent průměrné mzdy v rozhlase. Jde přitom o jedno veřejné zasedání měsíčně a eventuálně ještě o pár pracovních jednání při přípravě schůze. Předseda a místopředsedové mají odměny vyšší – loni to bylo zhruba 48 tisíc korun pro předsedkyni a 39 tisíc pro místopředsedy.

Už tradičně se tedy nejen do rozhlasové rady hlásí i zájemci, kteří potom při veřejném slyšení bezelstně přiznají, že jejich hlavní motivací je vylepšit si měsíční příjem. Příkladem za všechny je

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější