Deník N

Matematika volby. Jak dostat svého kandidáta do Rady Českého rozhlasu

Tak kdo dohlédne na to, co nám zahrají? Foto: Unsplash
Tak kdo dohlédne na to, co nám zahrají? Foto: Unsplash
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Komentář Filipa Rožánka: Mediální výbor Poslanecké sněmovny ve čtvrtek vybral šest lidí, kteří mají slušnou šanci, že budou od letošního jara dohlížet na Český rozhlas. V Radě Českého rozhlasu, která schvaluje rozpočet a rozhoduje o generálním řediteli, jsou teď dvě volná místa. O jejich obsazení bude Sněmovna hlasovat v březnu. Čtyři finalisty tedy v tajném hlasování vyřadí, pokud se proces nezadrhne (nebylo by to poprvé). Tak se podívejme, koho tu máme.

Nejvíce hlasů dostal od členů výboru ostravský zastupitel za KDU-ČSL Ilja Racek, bývalý ředitel tamního televizního studia. Na seznamu najdeme také vydavatele firemních a městských novin Davida Soukupa, který je od loňska zastupitelem za ANO na Praze 3. Ve finále je i spisovatel a textař Jan Krůta, spoluautor normalizačního pamfletu proti skupině Plastic People a občasný moderátor nedělního vysílání na stanici Dvojka, který kandidoval už před pěti lety.

Šanci má také zástupkyně Česko-izraelské obchodní komory Zoša Vyoralová, která roky pracovala jako porodní asistentka v Brně. Uspět by mohl také bývalý šéf České advokátní komory Martin Vychopeň. A svůj mandát obhajuje končící člen Rady Českého rozhlasu Tomáš Kňourek, který své názory představuje v pravidelné rubrice na serveru Parlamentní listy. Vloni také obvinil ČRo Vltava, že v jejím vysílání zazněla pornografie.

Proč zrovna tato šestice? Matematika volby je jasná, seznam finalistů je vždy trojnásobkem volných míst. Rozhoduje také oficiálně nevyslovená proporce hlasů v radě odpovídající momentálnímu složení Sněmovny, ačkoliv se všichni tváří, že volba je v podstatě přehlídka krásy, kde rozhoduje ušlechtilost, odbornost a světový mír.

Jak najít radního

Papírově nemusí mít radní Českého rozhlasu žádné zvláštní dovednosti. Když se na začátku 90. let měnila státní média na veřejnoprávní, objevila se v rozhlasovém zákoně lidová kontrola v podobě rady, která tvoří určité nárazníkové pásmo mezi politiky a médiem. Devět lidí s mandátem na šest let má zastupovat širokou veřejnost a sledovat, jestli rozhlas plní své úkoly. Mělo se za to, že nemusí být vysloveně odborníci, ale nemají to být političtí funkcionáři. Zároveň se neoficiálně počítalo s tím, že Sněmovna rozhodne příčetně a nevybere žádné náhodné kolemjdoucí, ale jedince, kteří už za sebou mají výsledky.

Místo v radě je zároveň poměrně slušně placené. Řadový radní dnes podle zákona dostává 80 procent průměrné mzdy v rozhlase. Jde přitom o jedno veřejné zasedání měsíčně a eventuálně ještě o pár pracovních jednání při přípravě schůze. Předseda a místopředsedové mají odměny vyšší – loni to bylo zhruba 48 tisíc korun pro předsedkyni a 39 tisíc pro místopředsedy.

Už tradičně se tedy nejen do rozhlasové rady hlásí i zájemci, kteří potom při veřejném slyšení bezelstně přiznají, že jejich hlavní motivací je vylepšit si měsíční příjem. Příkladem za všechny je

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Názor

V tomto okamžiku nejčtenější