Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

„Nežijí tu, ať nevolí.“ Jenže… O korespondenční volbě a jednom biologickém tabu

Mají mít právo volit poslance i prezidenta lidé v cizině? Ilustrační foto: ČTK
Mají mít právo volit poslance i prezidenta lidé v cizině? Ilustrační foto: ČTK

Glosa Jana Wirnitzera: Ohlášený úmysl vicepremiéra Víta Rakušana (STAN) zavést korespondenční hlasování už pro prezidentské volby příští rok téměř jistě narazí na odpor těch, jejichž kandidátovi může změna uškodit. Argument kritiků, že „kdo tu nežije, ať nevolí“, je ale neupřímný. Kryje ho jen zdráhavost v ochotě prolomit jedno společenské tabu.

V prezidentských volbách byla oblast, kde Jiří Drahoš v roce 2018 porazil Miloše Zemana poměrem 90 ku 10 procentům: zahraničí. Ve sněmovních volbách nedávno získala mezi Čechy v zahraničí koalice Pirátů se Starosty 50 procent a Spolu 34 procent hlasů.

Jenže jde vždy jen o něco přes deset tisíc hlasů, přičemž lidí s českým pasem je v cizině až čtvrt milionu.

Žádný div, že se z Andreje Babiše, který ještě v roce 2017 korespondenční volbu přislíbil zavést, stal její odpůrce – nenavrhl ji a nesouhlasil ani se senátním návrhem: jemu samotnému by při očekávané kandidatuře na Hrad za rok rozhodně nepomohla. V cizině často žijí lidé oproti republikovému průměru pravicovější, liberálnější, ekonomicky aktivní – a logicky to je vidět na tom, jak volí.

Tedy jak volí ti, kteří mají peníze a čas na to, aby kvůli volbám třeba absolvovali několikahodinový let na konzulát a zpět, u voleb prezidentských to celé dvakrát.

Je jasné, že usnadnění voleb možností hlasovat korespondenčně by

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Glosa

Volby prezidenta ČR

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější