Česká národní banka nemůže být zlatým prasátkem státu
Komentář Radima Dohnala: Na reformy české ekonomiky či snižování státního dluhu využijme výnosy z devizových rezerv. Takovou myšlenku v posledních týdnech v médiích představuje člen rady České národní banky Aleš Michl. Devizové rezervy jsou zahraniční měny nebo cenné papíry držené centrální bankou – ta například kvůli několikaletému udržování kurzu domácí měny nad 27 korunami za euro v minulosti euro masivně nakupovala. Devizové rezervy tak výrazně vzrostly a část z nich ČNB dále investovala. A právě profit z těchto investic je nyní předmětem zájmu.
Případný zisk z investování devizových rezerv může banka rozdělit až poté, co umoří neuhrazenou ztrátu z minulých let způsobenou zejména posilováním koruny a s tím spojeným poklesem účetní hodnoty držených zahraničních měn. Kumulovaná ztráta ke konci minulého roku činila 37,5 miliardy korun. Potom se vlastní kapitál jako součet s ostatními položkami dostane na adekvátní kladnou hodnotu. Navíc by si ČNB v takové situaci měla podle zákona ještě vytvářet rezervní fond, který je v současné chvíli nulový.
Hospodářský výsledek ČNB se skládá ze tří oblastí (oblast měnová, oblast emise a správy peněz a oblast provozní). Oblast měnová je logicky nejpodstatnější. V letech 2016–2020 tvořila 99 % – 104 % z celého hospodářského výsledku. Výjimkou byl rok 2018, kdy značné kurzové zisky zhruba zaplatily náklady měnové politiky a ztráty na správě devizových rezerv. V tomto roce oblast měnová tvořila 222 % hospodářského výsledku ČNB. Zásadní položkou měnové oblasti jsou už zmíněné kurzové rozdíly. V případě ČNB jsou kladné, pokud během sledovaného období koruna oslabí proti koši měn, ve kterém jsou investovány devizové rezervy.
A to je první konflikt zájmů. Centrální banka by totiž v případě snahy o dosahování zisku byla motivována
